Zlatý gymnasta Alois Hudec
Když si Alois Hudec v roce 1934 během kvalifikačního závodu při přeskoku zranil bederní sval, který ho vyřadil ze cvičení na půl roku, kdy mu hrozilo dokonce ochrnutí, nikdo netušil, že se stane gymnastickým fenoménem olympijských her v Berlíně o dva roky později.
Vedení České obce sokolské však vědělo, že pouze on má šanci na úspěch, a intenzivně usilovalo o to, aby na Letních olympijských hrách závodil. Nakonec se mu podařilo se nejen her zúčastnit, ale dosáhnout na zlatou medaili, díky níž se tak zapsal nejen do českých sportovních dějin, ale překonal tehdejší politickou nepřízeň, která se podepsala na celém průběhu her.
Sportovní výkon Aloise Hudce patřil k vrcholným okamžikům her a německá pronacistická režisérka Leni Riefenstahlová, autorka oficiálního dvoudílného filmu o OH 1936 nemohla českého gymnastu Aloise Hudce opominout. Dodnes se zachoval filmový snímek, který je důkazem jeho mistrovského cvičení na kruzích. Za povinnou sestavu dostal 9,4 bodu, ale přesto v duchu tehdejších pravidel požádal o opravu, po které byl jeho výkon oceněn známkou o 0,263 lepší. Ve finále pak dostal nejvyšší známku celé gymnastické soutěže - 9,8! Na těchto olympijských hrách vybojoval navíc tři čtvrtá místa - v soutěži jednotlivců i družstev a na bradlech.
Na svou účast na berlínských olympijských hrách v roce 1936 vzpomíná Alois Hudec v archivním příspěvku, který je z dubna roku 1981. Slyšet jste ho mohli v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 27. 6. 2008.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
