Zkamenělé lidské šlápoty staré milion let?

24. září 2010

Výzkum otisků bosých nohou ve zkamenělém sopečném popelu poblíž mexické sopky přinesl překvapivé zjištění. Objevitelka "šlápot" Silvia Gonzálezová určila jejich stáří na 40 000 roků a prohlásila je za nejstarší důkaz o přítomnosti člověka na americkém kontinentu. Američtí vědci posunuli novým datováním stáří otisků na neuvěřitelných 1,3 milionu roků.

V centru pozornosti vědců se ocitl lom v mexické Toluquille v létě letošního roku, když mezinárodní tým vědců vedený Silvií Gonzálezovou z liverpoolské John Moores University narazil v tamějším měkkém sopečném tufu na 250 zkamenělých šlápot.

Některé patřily zvířatům, především psovitým i kočkovitým šelmám a kopytníkům. Jiné vytlačila do čerstvého sopečného popela na blátivém břehu jezera noha pravěkého člověka. Datování radiouhlíkovou metodou určilo stáří stop na 40 000 roků. To učinilo z toluquillských šlápot nález prvořadého významu, protože nejstarší nezpochybnitelné stopy po přítomnost člověka Homo sapiens na americkém kontinentu jsou staré "jen" 11 500 let.

"Tato lokalita se stala jedním z nejdůležitějších míst pro poznání počátku osídlení amerického kontinentu a svědčí o podstatně časnějším osídlení, než jaké považovali vědci za možné," řekl člen objevitelského týmu Matthew Bennett. "Musíme zcela od základů přehodnotit své představy o tom, kdo, kdy a kudy poprvé do Ameriky přišel."

Silná slova vyburcovala ostatní vědce z klidu. Toluquillské šlápoty vrtaly hlavou i Paulu Rennemu z University of California v Berkeley, který je předním světovým odborníkem na datování hornin a paleontologických nálezů. Renne se rozhodl datování stop prověřit. Využil k tomu magnetické orientace železných částic obsažených v sopečném popelu. Kovové částečky se při formování hornin chovají jako střelky mikroskopických kompasů a uspořádají se tak, jak jim velí magnetické pole Země. Orientace zemského magnetického pole se zhruba jednou za 250 tisíc roků mění. Stáří horniny lze proto určit i tak, že porovnáme orientaci jejích železných částic s orientací "kompasových střelek" v horninách známého stáří.

Logo

Analýzy v laboratořích university v Berkeley skončily nečekaným výsledkem. Už první měření naznačila, že tuf z lomu Toluquille musí být starší než 790 000 roků. Další měření určila jeho stáří zhruba na 1,3 milionu let.

"Šlápoty jsou buď o více než milion let starší než všechny ostatní důkazy o přítomnosti člověka na americkém kontinentu - anebo to vůbec lidské šlápoty nejsou," konstatuje Renne ve stati zveřejněné vědeckým časopisem Nature. K druhému vysvětlení se přiklání věhlasný paleoantropolog Tim White z berkeleyské university.

"Důkazy, které britský tým předložil, mě nepřesvědčily, že jsou to skutečně otisky lidských nohou," prohlásil White, který se kromě jiného podílel i na výzkumu 3,5 milionu let starých otisků nohou zanechaných v sopečném popelu v tanzanijském Laetoli australopitéky prchajícími před soptěním nedalekého vulkánu.

Také Renne, který tufový lom v Toluquille osobně navštívil, nevěří, že stopy v hornině zanechala noha pravěkého člověka. Podle něj vyhloubil "šlápoty" v měkkém tufu poměrně nedávno nějaký stroj využívaný pro těžbu anebo dostatečně velké a těžké zvíře.

"Nezapomeňte, že je to volně přístupné místo," říká Renne. "Projíždějí tudy auta a otisky jejich pneumatik jsou pak v tufu jasně zřetelné. Poblíž se pasou krávy a další zvířata." Silvia Gonzálezová se domnívá, že se Renne dopustil při datování horniny chyby. Detailní odpověď na Renneovy výhrady chce ale podat až prostřednictvím seriózního vědeckého článku.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.