Žít či nežít na dluh?

24. červenec 2002

Pokud by se pokračovalo ve volnější politice deficitů veřejných rozpočtů, může veřejný dluh během pěti let vzrůst až na jeden bilion korun, což by představovalo asi 35 % HDP. V rozhovoru pro Hospodářské noviny to řekl první náměstek ministra financí Eduard Janota, který bude sestavovat státní rozpočet na příští rok.

Dělte si bilion korun deseti miliony a zjistíte, jak velkým jsme každý z nás dlužníkem. I ti novorozenci, kteří za nic nemohou přicházejí na svět nejen s dědičným hříchem, ale i s dědičným dluhem. Je to smutné konstatování, pan Janota si to může dovolit, protože jeho pozice na ministerstvu financí je zdá se neotřesitelná. I když čerstvý ministr financí už před svým jmenováním hrozil čistkami, na Janotu si netroufne přesto, že tento muž připravoval státní rozpočty už Klausovým vládám. Je to těžko nahraditelný odborník, kterému je proto i ledacos dovoleno.

Konstatujme, že veřejný dluh teď představuje jen 20 % HDP - to znamená, že se téměř zdvojnásobí nikoli jako neblahý důsledek nákladů privatizace, ale jako výsledek zcela bezuzdného rozhazování. Je sice pravda, že veřejný dluh kandidátů na vstup do EU se však pohybuje v průměru kolem 40 % a u členských zemí činí dokonce téměř 60 % . Problém je ale v tom, že všechny tyto země dluh snižují a nám roste. Je logické, že úměrně k celkové částce rostou přitom také úroky, při průměrném vývoji sazeb by se za pět let mohly pohybovat kolem 40 miliard korun, teď činí 24-25 miliard korun.

Těžko taky obstojí argument, že jiné země jsou více zadlužené, než my a proto si z toho nemáme nic dělat. Proč se máme doslova opičit po těch, kteří dělají chyby, proč si nemáme brát vzor z těch lepších? To je podobná situace, jako když dítě přijde domů ze školy se čtyřkou a uklidňuje rodiče slovy: Mařenka ale dostala pětku. Že Pepíček dostal jedničku ovšem cudně zamlčí, to jsou základy propagandy.

První rozpočtové rozvahy jsou už na ministerstvu financí připraveny, ale vznikaly ještě za ministra Rusnoka a tak si nikdo netroufne odhadnout, zda z nich Sobotka vyjde, nebo zda je nechá zcela přepracovat podle nových potřeb vlády, která svou štědrostí rozhodně trumfne vládu Miloše Zemana. Ne nadarmo se říká s notnou dávkou trpké ironie, že ministerstvo financí teď bude podléhat ministerstvu práce a sociálních věcí.

Do předpokládaného schodku státního rozpočtu na příští rok, který by mohl být podle předběžných odhadů sestaven s deficitem 150 miliard korun je prý už započtena ztráta ve výši 20 miliard korun kvůli arbitráži s CME. Prozradil to na své internetové stránce ministr, zodpovědný za informatiku Vladimír Mlynář. Návrh sociální demokracie totiž vychází z pesimistického předpokladu ministerstva financí a počítá nejen se ztrátou konsolidační agentury, ale i s takovými věcmi, jako je třeba 20 miliard za mezinárodní arbitráž TV-Nova, tvrdí Mlynář. Neměl by však psát návrh ČSSD, ale náš společný koaliční návrh. Přitom konečný výsledek arbitráže by měl být znám až na podzim.

Zatím arbitři rozhodli jen o tom, že ČR dostatečně nechránila investici společnosti CME do TV-Nova, o výši náhrady do CME se má ještě jednat. Takto bojácně předjímáme rozhodnutí a naznačujeme, že prohrajeme.Na druhé straně je to asi realistický postoj.

rse@rozhlas.cz

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.