Zdeněk Adamec
Čtyřiadvacet hodin uplynulo od okamžiku, kdy se devatenáctiletý Zdeněk Adamec na Václavském náměstí v Praze polil benzínem a zapálil. V dopise, který zanechal, nás prosí, abychom z něj neudělali blázna a zamysleli se nad tím, jak žijeme a kam směřuje lidstvo.
Případů, kdy u nás lidé zvolili smrt upálením, bylo v posledním desetiletí několik. Vesměs se jednalo o případy, kdy tito lidé neunesli tíživou osobní situaci. Až student Zdeněk Adamec se odvolává na Jana Palacha a svůj čin označuje za "pokračování protestů proti zlu, které je tolerováno po celém světě".
Jeho text ovšem nevypovídá pouze o tom, že svět je ovládnut penězi a zkažen, lidstvo že si pod sebou podřezává větev, když se chová podle hesla, po nás potopa, a lidé že se k sobě chovají hrozně.
Mezi řádky je patrné, že student se zájmem o počítače a internet, pohybující se bez obtíží v globální komunikační síti obepínající svět, byl ve skutečnosti beznadějně sám.
Tragédie zmařeného života znemožňuje věcně, bez emocí analyzovat vzkaz, jehož autor již nenaslouchá. Říct, že textu by prospěly četné korektury, jazyková úprava, anebo polemicky upozorňovat na některé protimluvy by s ohledem na okolnosti oběti člověka zřejmě hodného a citlivého bylo cynické.
Umíme ostatně říct, jak by měl vypadat text, který by stál za to, aby ho člověk ztvrdil sebeupálením? Takový text nikdy napsán nebyl a nemůže být. Tragické na oběti Zdeňka Adamce je to, že rezignoval na možnost podílet se na řešení problémů, které pociťoval. Jak ho ale přesvědčit, aby svůj čin vzal zpět? Jak mu říct, že jediný způsob, jak zlepšit svět, je žít v něm pro druhé?
Autor webových stránek, na kterých takzvaní darkeři propagovali tmu, se rozhodl být živou pochodní. Světlo, kterého je zapotřebí světu, ovšem není frakcí ropy.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.