Zaútočí Rusko na Afghánistán?

Zatím pořád ještě slovní útoky zahájil už v pondělí zvláštní poradce prezidenta Putina Sergej Jastržembskij. Taliban odmítl pohrůžky Moskvy s tím, že čečenské ani jiné teroristy nepodporuje a jestli Rusko zaútočí, pomstí se.

Ruští představitelé na nejvyšší úrovni však už několik dní opakují, že vojenský plán útoku je hotov - stačí prý jen ANO ze strany politiků a může začít. Politici připouštějí vesměs jen letecké údery, vylučují možnost pozemního útoku.

Zřejmě nejdále zašel zatím ve středu šéf Bezpečnostní rady Ruska Sergej Ivanov: "Rusko by v zásadě nemělo ze svého arsenálu nic vyloučit - všechny možnosti by měly zůstat otevřeny".

Vojenský expert z nadace Jamestown ve Washingtonu Vladimira Socora z vlastní zkušenosti potvrzuje, že vojensky je Rusko zřejmě připraveno. Socora se v dubnu zúčastnil ruských vojenských manévrů jako pozorovatel. Listu The Wall Street Journal Europe ve středu řekl, že ruská vojska tehdy cvičila i letecké a dělostřelecké útoky proti Afganistanu vedené z území Tadžikistanu a Uzbekistánu. Přesto se pozorovatelé na celém světě shodují, že Moskva v nejbližší době žádnou akci neprovede, že jde jen o rétoriku. Tím spíše se vnucuje otázka, co vlastně Kreml sleduje - zvláště když čečenská válka trvá už od října a příležitostná obvinění na adresu Talibanu vydala Moskva už mnohokrát. Proč nyní najednou hrozba útokem?

Obecně lze samozřejmě vidět důvod v asertivitě nového prezidenta Putina, který byl teprve nedávno inaugurován a snaží se naplnit přísloví o novém koštěti. Klíčem k přesnějšímu pochopení jsou ale země Střední Asie a Čečensko: Moskva zřejmě na jedné straně cítí příležitost obnovit svůj vliv v strategicky důležitém středoasijském regionu a na druhé straně ospravedlnit čečenskou válku poukazem na to, že ji podporují mezinárodně působící teroristé.

Bojovná prohlášení Moskvy zazněla právě ve dnech, kdy v Minsku proběhl summit signatářských zemí takzvané Taškentské smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Smlouva z roku 1992 vojensky spojuje Rusko, Bělorusko, Arménii, Kazachstán, Azerbajdžán, Gruzii a tři středoasijské země: Tádžikistán, Uzbekistán a Kyrgyzstán.

Problém je - tedy pro Rusko je to problém -, že Azerbajdžán, Gruzie a Uzbekistán odmítají prodloužit platnost smlouvy. Moskva se tedy Uzbekistánu a dalším středoasijským zemím nabízí jako štít před šířením islámského fundamentalismu a jejich představitelé to vděčně přijímají, aniž by ovšem Uzbekistán smlouvu obnovil.

Hlavy středoasijských zemí se velmi obávají pronikání islámských vlivů na území svých států - zřejmě nejen vlivů vojenských, ale jako bývalí sovětští partajní politici i obecně vlivů náboženských. V poslední době často žádali Moskvu o pomoc, počátkem května dokonce Putin osobně v Uzbekistánu Islamu Karimovovi slíbil péči a pomoc Ruska. V praxi to znamená, že ať Moskva v Afganistanu zasáhne nebo ne, rozhodně předtím zintenzívní své vojenské aktivity ve Střední Asii - to vše s odvoláním na boj s mezinárodním terorismem. Moskva tak rétorikou proti Talibanu zabíjí dvě mouchy jednou ranou: posiluje své pozice ve Střední Asii a relativizuje svou vinu za čečenský konflikt poukazem na to, že záslužně bojuje s mezinárodním terorismem podporovaným z Afganistanu. Skutečný útok by možná zabil i mouchu třetí: Rusko by mohlo otestovat některé nové zbraně, projevit sílu.

Spojené Státy Moskvu varovaly před bombardováním Afganistanu. "Nemyslíme si, že se cokoliv získá rozšířením čečenského konfliktu," řekl podle list New York Times nejmenovaný představitel Clintonovy vlády. Článek v americkém deníku připomíná, že Rusko záměrně přehání tvrzení o účasti islámských nájemníků v Čečensku, aby si naklonilo Západ za to, že s nimi bojuje.

List připomíná i to, že Rusové své pohrůžky ospravedlňují poukazem útok Spojených států proti údajným teroristickým základnám teroristy bin Ladena - Washington tohoto muže označil za sponzora pumových útoků na americké ambasády v Keni a Tanzánii, Rusové ho nyní obviňují z prodeje zbraní Čečencům.

"Souhlasíme s tím, že bin Laden ohrožuje toto i další území, ale Rusové by měli projevit zdrženlivost," znělo oficiální stanovisko Washingtonu.

K témuž vyzývají i ruští demokraté - Boris Němcov, předseda poslaneckého klubu Svazu pravicových sil, ve středu varoval: "Armáda by měla být připravena na jakoukoliv vojenskou operaci, mají to v popisu práce. Jakékoliv rozhodnutí by měli společně přijímat armádní velitelé spolu s předsedou vlády. Podle mého názoru by měli chápat, že válka s Afganistanem už tady jednou byla. Trvala deset let, pak čtyřicátá armáda opustila Afganistan a my už nikdy neuvidíme patnáct tisíc ruských vojáků a důstojníků".