Za náš vzduch vděčíme pravděpodobně jílu

Dramatický růst koncentrace kyslíku ve vzduchu na počátku doby kambrické je obvykle spojován s ukládáním většiny organického uhlíku na Zemi v mělkých vodách. To by bývalo zabraňovalo jeho reakci s atmosférickým kyslíkem a zároveň umožňovalo, aby hladina kyslíku ve vzduchu rostla. Mechanismus, který by způsoboval pohlcování uhlíku ve vodě, není ale dosud objasněn.

Nyní přišli vědci z Kalifornie s novou hypotézou. Podle nich začaly zachycovat organický uhlík jílovité vrstvy. K tomuto tvrzení došli na základě důkladného zkoumání vrstev jílovitých břidlic. Textura vrstev z doby prekambrické se podstatně liší od vrstev vzniklých později. Výsledky analýzy břidlicových vrstev, které vznikaly v Austrálii v době před 850 až 530 miliony let, ukázaly, že obsah jílu v těchto horninách na konci zkoumaného období dramaticky roste. Jílovité horniny zachycují organický uhlík ze zbytků živých organismů a chemicky se s ním vážou. Jíly mohly případně skončit v mělkých bažinatých oblastech, přitom permanentně odstraňovaly uhlík.

Co ale způsobilo, že začaly vznikat jíly? Ještě před tím, než se na Zemi rozšířil život, atmosférické podmínky sice způsobovaly zvětrávání skal, ale částice nebyly dostatečně jemné, aby vytvářely jílovité horniny. V současné době jsou jíly produkovány chemickým rozrušováním skal prostřednictvím mikrobů a plísní. Kalifornští paleontologové jsou přesvědčeni, že produkce jílů začala přibližně před 620 miliony let, kdy se rozšířily na kontinentech primitivní formy života. K prudkému růstu došlo před desítkami milionů let. Rovnováhu zřejmě narušily houbovité plísně svou rozvětvenou strukturou.

Je to jako vždy, když se ve vědě přijde s něčím novým. Někteří paleontologové tuto hypotézu sice považují za zajímavou, ale než bude obecně přijata, potřebuje další důkladné prověření.