Za krajany
V krajanských městech v Oklahomě nebo Nebrasce se stále udržují tradice, které si sem před několika generacemi přinesli Češi ze své původní vlasti. A tak kousek od městečka s příznačným názvem Prague se dá narazit i na Czech National Cemetery – Český národní hřbitov. Po pravdě řečeno, je to spíš venkovský hřbitůvek tak trochu ztracený v nekonečných mírně zvlněných pláních Oklahomy. Jména na pomníčcích jsou ale opravdu skoro výhradně česká: Tůma, Šesták, Beneš, Holík, ani Klabzuba neschází.
První vlna Čechů do Oklahomy dorazila koncem 19. století, kdy se bílým osadníkům nabídla možnost obsadit původně indiánskou půdu. „Byli to farmáři a řemeslníci. Usazovali se obvykle ve skupinách podle národnosti. Tak spolu v té době bez aut a televize mohli snáz udržovat společenský kontakt a dál pěstovat české zvyky. Město začali osídlovat v roce 1891, ale formálně ho zaregistrovali až později: v roce 1902,“ říká Mary Ann Sefcik-Pritchett z Muzea města Prague.
Češi se v přílivu imigrantů v Oklahomě neztratili. To netvrdí jejich hrdí potomci, ale nestranný odborník, který sám žádné české kořeny nemá. Michael Dean pracuje v Historické společnosti státu Oklahoma: „Měli velký politický vliv, byli silně nábožensky založení a pracovití a to jim vydrželo. Přišli sem samozřejmě mezi lidmi mnoha jiných etnik a stejně jako oni hledali Češi v Oklahomě hlavně nové příležitosti, které neměli ve své původní vlasti.“
Jak udržují jejich potomci tradice? Například v muzeu města Prague je k vidění řada exponátů, včetně lidových krojů, které ale mají k těm původním přeci jen daleko. Mary Ann Sefcik-Pritchettová ale to vše považuje za velmi důležité pro místní komunitu. „Jednou za rok pořádáme český festival, vždycky první sobotu v květnu. Soutěží se o titul královny, pečou se koláče, přímo v ulicích se na zábavě tančí česká polka a valčík. Snažíme se tak uchovávat odkaz předků, aby mladí lidé věděli, odkud pocházejí, jaké dědictví si s sebou ze staré vlasti Čechové přinesli.“
Podobné je to i v Nebrasce, v městečku Wilber, kde se krajané také usazovali hlavně v druhé polovině 19. století. I po několika generacích zůstávají obyvatelé téhle části Spojených států na svůj český původ velmi a upřímně hrdí. I když jazykem předků mluví, pravda, už jen ti starší.
Zdejší festival je proslavený přehlídkou krojů, průvody alegorických vozů a vyhlášením Česko-slovenské královny Spojených států. A celé to organizují bez jakékoli finanční nebo jiné pomoci České republiky.
O pomoci českého státu krajanům nejen ve Spojených státech hovoří senátor za ODS Tomáš Grulich, předseda stálé senátní komise pro krajany žijící v zahraničí. Podle něj je třeba nezapomínat, že krajanská komunita je velmi různorodá, jak lidé odcházeli v různých dobách. „O všechny tyto skupiny by měl mít český stát zájem. Nerad vůbec používám slovo krajané, protože má takovou starobylou konotaci. Myslím si, že je lepší hovořit o české diaspoře.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
