Z rozhlasového archivu: Novoroční projev prezidenta Novotného

Antonín Novotný
Antonín Novotný
Novoroční projev prezidenta je událost, která se každý rok 1. 1. opakuje, je přijímaná s velkým očekávání a z mnoha stran probírána v následujících hodinách i dnech. Pamatujete si však ještě, jak vypadaly novoroční projevy v dobách minulých? A je vůbec důvod si je připomínat? Posuďte sami. Ze zásob rozhlasového archivu vám nabídneme dva, které však mají společného řečníka - prezidenta Antonína Novotného. Je mezi nimi odstup celých deseti let.

Když druhý dělnický prezident Československé republiky Antonín Zápotocký neboli "táta dělníků", jak se mu také přezdívalo, zemřel na infarkt počátkem listopadu roku 1957, byl na jeho místo zvolen další Antonín, v pořadí třetí dělnický prezident. Antonín Novotný byl vyučený zámečník a patří mezi ty osobnosti československé historie, na které se poměrně zapomnělo. Těžko bychom dnes hledali mezi lidmi ve věku do třiceti let někoho, kdo by vám řekl víc než to, že Novotný byl jedním z československých prezidentů. Pro generaci mých rodičů ale znamenal někoho, kdo byl součástí jejich mládí. Avšak i u nich převažují vzpomínky na prezidenta, který se vyznačoval tím, že namísto soudruzi a soudružky, vyslovoval "souzi" a "soušky", slovo demokracie překřtil na "demogracie" a měl vizáž suchopárného aparátčíka.

Z jeho politického životopisu je nutné zmínit několik zásadních údajů. Antonín Novotný byl například tím, kdo v roce 1960 odvážně prohlásil, že v Československu je vybudován socialismus. Následně se slovo socialistický dostává do názvu republiky a změní se i Ústava. Na druhé straně v souvislosti s tímto aktem Novotný uskuteční rozsáhlou amnestii, po níž se z vězení a pracovních táborů vrací převážná většina lidí, odsouzených v politických procesech první poloviny padesátých let - mimo jiné je propuštěn po šesti letech věznění i pozdější normalizační prezident Gustáv Husák. Antonín Novotný patřil i k těm politikům, kteří nechtěně zahájili proces, samozřejmě pod tlakem mladší generace komunistických kádrů, jemuž se dnes nadneseně říká socialismus s lidskou tváří a který se neslavně završil Pražským jarem v roce 1968. A právě v průběhu roku 1968 končí politická i stranická kariéra Antonína Novotného, nastupují jiní, aby zažili v čelních pozicích okupaci Československa sovětskými vojsky. Novotný je dokonce vyloučen z KSČ. V období normalizace je mu stranická legitimace vrácena, ale k jeho návratu na politickou scénu už nedojde. Umírá 28. ledna 1975.

Z rozhlasového archivu jsem vybral dva novoroční projevy. Jeden je z 1. ledna 1958, kdy byl Novotný čerstvě zvoleným prezidentem a druhý je přesně o deset let starší, z 1. ledna 1968. Zkuste si povšimnout, jak se změnil jeho hlas i rétorika.

A zde je novoroční projev Antonína Novotného z 1. 1. 1968. Určitě ani netušil, co jeho i celou společnost může čekat v roce nadcházejícím.

Zvukovou podobu článku si můžete poslechnout v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 5. 1. 2007.