Z historie času

Zatímco dříve byli kalendář a s ním i pojem času závislé na pohybu nebeských těles, záplavách důležitých řek, počátku období dešťů či monzunů, době rozkvétání stromů, dozrávání obilí, tahu ryb a ptáků, zkrátka na sledování opakujících se přírodních jevů, dnes má na určování času vliv mnoho dalších faktorů, které s přírodními zákonitostmi souvisí jen nepřímo či vůbec. Slované na českém území relativně dlouho používali tzv. lunosolární kalendář, v němž délku roku určuje Slunce a délka měsíců se váže na jednotlivé fáze Měsíce. Řídili se přitom devatenáctiletým cyklem, v jehož rámci vkládali vždy ve druhém, pátém, osmém, desátém, šestnáctém a devatenáctém roce cyklu jeden (třináctý) měsíc navíc.

Teprve po příchodu Cyrila a Metoděje na území Velkomoravské říše (863 n. l.) se zde začalo prosazovat počítání času podle slunečního juliánského kalendáře. Ten v roce 46 př. n. l. zavedl v Římě Gaius Julius Caesar. Chtěl tak zabránit nepravidelnostem, jež panovaly ve starém římském kalendáři, který měl jen 355 dnů a libovolně se k němu přidával třináctý měsíc. Zmatky kolem různé délky roku byly vesele zneužívány v obchodě i politice, navíc i náboženské svátky byly slaveny jindy, než měly. Díky jeho kalendářové reformě se rok začal chápat jako 365 dnů a každý čtvrtý se stal přestupným. Na niceském koncilu (325 n. l.) byl tento kalendář převzat i křesťanskou církví. V tomto kalendáři byla zabudována malá nepřesnost (počítalo se s délkou roku 365,25 dnů, ve skutečnosti je rok o něco kratší), takže se na konci 16. století již "opožďoval" o plných 10 dnů.

Roku 1582 proto byla bulou papeže Řehoře XIII. vyhlášena další reforma kalendáře po něm pojmenovaná gregoriánská. Přebývající dny byly z kalendáře vypuštěny a snížil se počet přestupných roků. Tato úprava platí dodnes. Prosadit ji však nebylo zas tak jednoduché (Anglie přijala tento kalendář až v roce 1752, Řecko v roce 1924). V Čechách vládnoucí Rudolf II. se snažil změnu zavést co nejdříve. Jen o měsíc později, než doporučovala papežská bula, měl v českých zemích po 14. listopadu 1582 následovat hned 25. listopad. Nečekané zmizení deseti dnů však vyvolalo ostré protesty mezi obyvatelstvem a zvláště narazilo u nekatolíků. Navíc se začaly šířit fámy, že se bude měnit i pořadí dnů v týdnu, takže toto nařízení muselo být nakonec zrušeno. Gregoriánské datování bylo o něco později přijato v roce 1584, ale ještě Kramerius ve svých tolerančních kalendářích v letech 1787-1798 uváděl juliánské i gregoriánské počítání času. Takto zreformovaný kalendář se později částečně prosadil i mimo křesťanskou sféru.

Na přechod k poledníkovému nebo-li pásmovému času (odklon od slunečního času) se čekalo až do 19. století, kdy různé soustavy místních časů začaly bránit zejména rozvoji dopravy. V roce 1840 se například anglická železniční společnost Great Western rozhodla, že všechny její spoje se budou řídit londýnským časem, a učinila tak přítrž místním lokálním časům jednou provždy. V roce 1884 přišel kanadský stavitel železnic William Fleming s plánem 24 časových zón rozdělených po patnácti stupních, vždy s odchylkou jedné hodiny od greenwichského lokálního času. Toto rozdělení se používá také dodnes. U nás byl zaveden středoevropský čas v roce 1891.

Na začátku dvacátého století se kvůli ekonomickým argumentům navíc začalo experimentovat s tzv. letním časem. Poprvé byl zaveden v Nizozemí (1908), ostatní evropské země ho začali používat hlavně za první a druhé světové války. Za protektorátu byl od dubna 1940 do listopadu 1942 v Čechách a na Moravě dokonce používán nepřetržitě. V roce 1949 se jej rozhodla československá vláda natrvalo zrušit. Během ropné krize v sedmdesátých letech se však v Evropě o zavedení letního času začalo znova diskutovat. EU přijala dokonce dohodu o pravidelném zavádění letního času a Československo k ní přistoupilo v roce 1979. Přestože ekonomické úspory získané díky posunutí hodin jsou spíše sporné (co lidé neprosvítí, to projezdí v autech), prodloužila se jeho platnost v roce 1996 o měsíc (do října) a na konci roku 2000 Evropský parlament posvětil jeho každoroční platnost na neurčito.