Wádí Músá - Petra
Území jižně od Mrtvého moře v Jordánsku obýval 2000 let před naším letopočtem semitský kmen Edomitů. Jejich stát, vyčerpaný nesčetnými válkami s Judsko-izraelským královstvím v prvním tisíciletí př. n. l. nakonec zanikl. V sedmém století př. n. l. na území dnešního Jordánska a Izraele vstupuje do historie národ Nabatejců, kteří si podmanili centrum Edomitů - základy skalního města Petry.
Nabatejští Arabové obývali ve starověku syrsko-arabské pouště. Od druhého století př. n. l. se datuje jejich samostatné království. Tento nomádský kmen se proslavil obchody s kořením z Dálného východu. Za jejich nadvlády dosáhla Petra k nebývalého rozmachu. Její význam byl založen na ovládnutí důležitých obchodních cest. Nabatejci vystavěli také význačná města Avdad, Šiftav a Manšit.
Petra byla založena kolem roku 300 př. n. l., na důležité křižovatce obchodních cest, asi 260 km od dnešního Ammánu. Dodnes se vedou spory, jedná-li se o město, či pouze o obrovské pohřebiště. Jako pravděpodobný se jeví názor, že se jednalo o město, ovšem obytné domy byly pouze z bláta a do dnešních dnů se nedochovaly. Naopak nesmírně velké chrámy vytesané do skály přetrvávají staletí a je v podstatě jedno, zda se jednalo o pohřebiště, pokladnici, nebo chrám.
Pokud je pravda, že se jednalo o město, mluví prameny až o počtu 30.000 obyvatel. V průběhu staletí, ovlivňovaly architekturu Petry asyrská, egyptská a římská kultura.
V roce 106 n. l. podlehli Nabatejci římskému císaři Trajánovi. Nabatejská území se stala římskou provincií Arabia. Na konci 3. století ztratila Petra svůj význam. Ve 12. století byla načas ovládnuta křižáky. Pro dnešní dny se dochovaly jen ruiny. Své nesmazatelné otisky zde zanechaly všechny kultury obývající tuto oblast, ale to, co dělá Petru naprosto výjimečnou a fascinující, je monumentální chrám vytesaný do skalní pískovcové stěny, zářící všemi odstíny červené barvy. Cesta k chrámu vede 1.200 m dlouhou, úzkou skalní soutěskou, klikatící se mezi vysokými strmými skalami.
Snad každému smrtelníkovi se musí podlomit kolena a na několik vteřin v němém úžasu zastavit dech. Tak mocně působí první pohled na obrovské průčelí chrámu, který před námi znenadání vyvstane v celé své kráse a velikosti. Ovšem i toto má svou stinnou stránku - již nic, co se zde nalézá, na nás nemůže zapůsobit tak mocným dojmem. Ale neubírejme zbytku města a přilehlým částem komplexu skalního města na působivosti. Dějiny jsou jeden celek a vše, co zde bylo za posledních 4.000 let vytvořeno, dokresluje tajuplnou atmosféru těchto míst.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
