Vzpomínky Jiřího Kovtuna na napínavý život v Čechách i v exilu

14. září 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Kovtun jako redaktor Svobodné Evropy

Na počátku září umřel po dlouhé nemoci básník, prozaik, historik a dlouholetý redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa Jiří Kovtun. V další části našeho dokumentárního cyklu Příběhy 20. století uslyšíte právě jeho ohlédnutí za napínavým životem v Čechách i v exilu.

Jiří Kovtun se narodil 23. března 1927 v Horinčevu na Podkarpatské Rusi, ale když mu byl rok, přestěhovala se rodina do Čech, nejdřív na Strakonicko, poté do Prahy. Kovtunův otec pak pracoval v pražských mlékárnách, maminka prodávala v knihkupectví a dělala účetní.

Gymnázium začal Jiří Kovtun studovat za protektorátu – a jedna z jeho silných vzpomínek patří „ztrácejícím se“ židovským spolužákům. Jiřího strýc se za okupace dostal do vězení za pomoc při organizaci sbírky na podporu rodin bezprostředně postižených nacismem.

V únoru 1945 byli gymnaziální studenti nasazeni na kopání zákopů poblíž Nového Jičína – Jiřímu bylo tehdy 18 let:

„Každou noc tam přiletělo malé ruské letadlo, které shazovalo bomby nebo střílelo z kulometu na různé objekty. Takže to byly jenom takové doteky války. Musím říct, že místní němečtí obyvatelé se k nám chovali celkem přátelsky. To místní obyvatelstvo už mělo takovou náladu, že válka brzo skončí. Takže v těch vesnicích už měli lidi připravené naložené vozy.“

V posledních dnech okupace stavěl Jiří Kovtun barikádu v Břevnově, mrtvé viděl poprvé poslední den v Bělohorské ulici, zasáhlo ho řádění lůzy a mučení Němců v pražských ulicích.

Pavel Tigrid

Po roce 1945 pracoval spolu s Pavlem Tigridem v časopise Vývoj, který vydávala Československá strana lidová: „To ovšem nebylo z náboženských důvodů, lidová strana byla velice laické společenství.“

Byl protikomunisticky zaměřený, neboť „bylo jisté, že jestliže převládne komunistická strana, půjde o ten pervertovaný druh socialismu, který se praktikoval v SSSR…“

Po převratu v únoru 1948 komunisté redakci Vývoje rozprášili: „Přišel jsem do redakce a dole na schodišti stál takový celkem méně agresivní policista, který mi sdělil, že tam už žádná redakce není. Ještě jsem tam vkročil z jiného vchodu přes půdu a odnesl jsem si nějaké věci.“

Do exilu

„Čím víc jsem o situaci přemýšlel, tím víc mi bylo jasné, že volba je zřejmá: Že nechci-li žít jako druhořadý člověk, musím pryč,“ líčil své tehdejší rozpoložení Jiří Kovtun.

Hranice na Západ přešel jako ilegální uprchlík, krátký čas strávil v utečeneckých táborech ve Vídni a v Německu, ale mířil do Frankfurtu za Tigridem, někdejším šéfredaktorem Vývoje.

Jiří Kovtun

Jiří Kovtun patřil k „šťastnějším lidem“, kteří i v emigraci mohli žít „v kontaktu s českou řečí, v mikrokosmu exulantské komunity“.

Neměl velké materiální problémy, za malý plat zpočátku pracoval ve Frankfurtu v Czechoslovak Relief Committee – organizaci, která pomáhala československým uprchlíkům. Krátce pobýval v Norsku jako průvodce transportu žen a dětí uprchlíků, které „dostaly možnost několikaměsíčního ozdravného pobytu“.

Po návratu do Německa pracoval 17 let ve Svobodné Evropě. Když se pak rozhodl změnit zaměstnání, dostal odstupné a zamířil do Spojených států. Vystudoval vysokou školu knihovnickou a asi rok pracoval v Hlasu Ameriky.

Jiří Kovtun je autorem řady beletristických a také významných odborných prací – viz jeho heslo ve Slovníku české literatury.

Více se dozvíte v pořadu, který tentokrát připravil Adam Drda. Poslouchejte nahoře v článku nebo v iRadiu.

autor: adr
Spustit audio