Vývoj mezinárodní diskuse o svržení iráckého režimu

Saddam Husajn se na veřejnosti neukázal, jeho předem natočené 22 minutové televizní vystoupení však citoval celý svět. V květnatém slohu, který se bývalému socialistovi stal vlastní Husajn světu sdělil, že jakýkoli pokus o cizí intervence bude krvavě odražen, případní agresoři jak řekl přijdou do Iráku už s rakvemi na zádech a budou zničeni v hanbě. Irák chce mír a OSN musí odpovědět na 19 otázek, které jí před časem poslal, jinak prý se není o čem bavit. Ve stejný den označil irácký ministr zahraničí Nadžíl Sabrí vedoucího týmu zbrojních inspektorů Hanse Blixe za amerického špiona, tedy přesně stejného Hanse Blixe, kterého s velkými fanfárami a jako gesto údajné dobré vůle před týdnem pozval do Bagdádu na jednání. Generální tajemník OSN Koffi Annan si potom mohl ve čtvrtek jenom povzdechnout nad okoukanými starými triky a diplomatickým jazykem novinářům sdělit, že i když sice irácká pozice neukázala ani centimetr pružnosti, je příliš brzy na nějaké závěry.

Podobně spektakulární gesta jsou vidět ovšem i na druhé straně spektakulárního mediálního zpravodajského a zatím naštěstí ještě ne vojenského konfliktu, tedy ve Spojených státech. Publicita, které se dostává koordinační schůzce předáků šesti největších exilových protisaddamovských uskupení ve Washingtonu je na údajně důvěrná jednání až nezvykle velká: jejich cílem je zjevně ukázat především americkému establishmentu, že neexistuje demokratičtější alternativa k diktátorskému režimu Sadama Husajna.

To, že tito lidé, které ještě před časem sami američtí činitelé označovali za nevýznamné rozhádané pány v hedvábných oblecích a s drahými Rolexkami na zápěstích ujišťují, že diktátora podporuje jen málo kdo a jeho režim by se v případě útoků okamžitě zhroutil také neškodí. To podstatné probíhá v této chvíli za scénou: téměř bez povšimnutí proběhlo jednání zvláštního posla turecké vlády, který se v jordánském Ammánu v úterý sešel právě s iráckým ministrem zahraničí, aby jej přesvědčil o nutnosti splnění rezolucí Rady bezpečnosti o umožnění vstupu mezinárodních inspektorů do Iráku.

Turecko, které má eminentní zájem na nenásilném řešení konfliktu a snaží se tedy za každou cenu působit jako prostředník muselo přiznat neúspěch, podobně tak probíhají za scénou i vojenské přípravy na případný střet. Podle respektovaného zdroje vojensko-politických analýz časopisu Jane´s Defence je kvůli počasí a podnebí nejpříhodnějším obdobím na zahájení operací proti Iráku doba mezi koncem měsíce listopadu a koncem února příštího roku. Přeprava bojových jednotek a zásob před zahájením operace Pouštní bouře v r.1991 přitom trvala šest měsíců. Dnes se hovoří o jiných alternativách operací, které by vyžadovaly možná i méně, než sto tisíc vojáků, přitom 50.000 vojáků je už dnes umístěno přímo v regionu. Přesto by na přípravu operací tak i tak bylo třeba několik měsíců. Analytici odhadují, že poslední šance, jak stihnout výhodné počasí vynucuje zahájit masivní přesuny lidí a materiálu už koncem srpna. Podle agentury Reuters je přitom na přepravu jediné divize o 12-15 tisíci mužů potřeba 80 přepravních lodí.

Podle Reuters už velení přepravy amerického vojenského námořnictva začalo minulý týden najímat velkokapacitní přepravní lodě a tankery a do zálivu se už údajně vydala první z nich s předpokládaným nákladem tanků. Pokud se tyto údaje v následujících dnech potvrdí, bude to znamenat jediné: americká armáda dělá všechno pro to, aby byla připravená. To ještě neznamená, že k válce dojde, americká vláda ještě nemá schválení Kongresu, nemá zajištěnu podporu spojenců a seznam rizik, která by otevřený vojenský konflikt se Saddamem Husajnem přinesl je úctyhodný.

Patří tam i skokový nárůst světových cen ropy, možné použití zbraní hromadného ničení iráckým režimem a značné vojenské ztráty na americké straně. Konečný účet by tak mohl být mnohem vyšší, než 61 miliard $ , které Spojené státy stála v r.1991 válka v zálivu. Jak tvrdí aspoň část americké vlády, alternativou je nedělat nic a nechat Sadama Husajna, aby dokončil vývoj zbraní hromadného ničení, rozhodování věru nelehké.

rse@rozhlas.cz