Vstřícný Joschka Fischer

Nejprve v regionálním tisku a poté na konferenci o evropské politice v bavorském Řeznu zdůraznil, že není možné podmiňovat členství České republiky v Evropské unii podmínkami, jako je jaderná energetika nebo otázka vysídlených sudetských Němců. Podle Fischera naopak bude naopak rozšíření rychlejší, než se čeká. O německém ministru zahraničí je ostatně známo, že je velkým příznivcem brzkého rozšíření Evropské unie a rozptyluje evropské i německé obavy z tohoto rozšíření.

Dokonce přímo v oblasti, které se to nejvíce týká, tedy v německém pohraničí prohlásil, že až sedmiletý odklad pohybu pracovních sil z budoucích členských zemí, jak to žádá Německo, by ani nemusel být vyčerpán. Sousední země budou prý rychle dohánět životní poměry v Německu, takže obavy z levné pracovní síly nejsou na místě.

Stejně tak německý ministr v nebývale otevřeném proslovu, taktéž v rizikové sudetoněmecké oblasti, prohlásil, že pískot vysídleneckých organizací na adresu spolkové vlády je skandál, a pokračoval, že při všem utrpení, které postihlo sudetské Němce při vyhnání po druhé světové válce, se přece nesmí zapomenout, že to byl zločinný nacistický režim, který rozbil a utlačoval Československo a že to byli Němci, kdo utrpení zahájili. Fischer vyzval k ukončení diskusí o minulosti a místo toho nabídl možnost budovat Evropu, ve které už nebude místo pro tyranii a diktaturu.

Jak je tedy vidět, v zeleném ministrovi mají kandidátské země, včetně České republiky, velkého zastánce a tedy i přímluvce. Když k němu přiřadíme i celou německou levicovou vládu, jejíž šéf Schröder patří také k zastáncům rozšíření, je těžké si představit, že tato vláda by blokovala české členství kvůli jaderné elektrárně Temelín.

Je pravda pouze to, že spolkové ministerstvo životního prostředí vypracovalo za tichého přihlížení zbytku vlády materiál, ve kterém skutečně vyzvalo českou vládu k odstavení jaderné elektrárny. Tento materiál byl sice prezentován jako vládní, ale je možné pochybovat, že by s ním všichni ministři opravdu souhlasili, kdyby se k němu měli opravdu vyslovit.

Zákruty koaliční politiky v německém podání je totiž to, že vládní Zelení nemohou ztratit tvář, když zastavení jaderné energetiky měli v programu. Sociální demokraté se k tomuto požadavku nepřihlásili, ale v rámci zachování koalice souhlasili s až neuvěřitelně šalamounským řešením - práci na postupném odstavení všech jaderných elektráren do roku 2020. Je nabíledni, že do té doby se může vyměnit spolková vláda, dokonce několikrát. Rozkolísané preference Zelených, jejichž radikální členové i sympatizanti nejsou spokojeni s umírněnou vládní politikou své strany, mohou pak tuto stranu brzy přivést na politickou periférii. Německý jaderný průmysl bude tedy zachráněn.

V tomto politickém kontextu je nutné brát i sólovou akci zeleného ministra Trittina, kterou zbytek vlády ponechal odplynout v rámci zachování koaličních vztahů, tento termín známe zajisté i z české politické scény. Naopak ministr zahraničí Joschka Fischer se ocitá ve velmi delikátní situaci, na jedné straně hájí rozšíření Evropské unie, tedy vládní stanovisko i svoje osobní, na straně druhé musí uklidňovat ty zelené hlasy, které naopak požadují spojení otázky Temelína a vstupu do Evropské unie. Jeho pozice je ostatně z různých dalších důvodů dlouhodobě těžká i ve vlastní straně, při diskusi o bombardování Srbska letectvem Severoatlantické aliance v době kosovské krize ho na sjezdu strany jeho radikální spolustraníci polili páchnoucí tekutinou. Je nasnadě, že ostrou kritiku si vyslouží i za svá umírněná a rozumná stanoviska ve věci Temelína, rozšiřování Evropské unie i Benešových dekretů.

Možná by stálo za to uvažovat a oplatit Fischerovi jeho vstřícnost z české strany podobným způsobem jednání, a to jak ve věci Temelína, tak v otázce Benešových dekretů. S oběma má česká strana problémy. O věcech Temelína ještě donedávna jednala velmi arogantně a ostentativně pohrdala mnohdy oprávněnými obavami českých sousedů o svou bezpečnost.

Pochybnosti musely vzbuzovat i neustálé prodlužování stavby a její prodražování, stejně jako poruchy. Sousedé ve společném evropském domě musejí mít právo na všechny informace. Totéž by stálo za úvahu v otázce sudetských Němců. Fischerova strana Zelených je tradičním kritikem současných aktivit vysídlenců a jejich potomků, avšak zároveň je pravda, že Česká republika by měla najít sílu vyrovnat se s temnou stránkou své historie.

Sociálně demokratičtí premiéři obou státu Zeman a Schröder podle svého názoru jistě geniálně vyřešili téma Benešových dekretů poukazem na jejich vyhaslost. Ovšem nějaké terminologické kličky těžko vyřeší problém tří miliónů vysídlených sudetských Němců a nyní už také jejich potomků.

Přitom platí, že podívat se tváří v tvář tomuto problému je otázku síly, nikoli slabosti. A pokud němečtí politikové, jako například Joschka Fischer, se umí k historii svého národa postavit čelem, reakce z české strany by měla být adekvátní.

ČRo 6 / RSE

24. července 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz