Volí národ Klause?

Svůj výpad doprovodil slovy, že na takovou otázku bude odpovídat pouze voličům ODS a ne ostatním. Pokud nešlo pouze o zkratkovitou reakci, pak se může Václav Klaus během několika let dočkat toho, že bude mluvit čím dál tím k menšímu hloučku lidí.

Ať si to Václav Klaus chce připustit či nikoli, je ODS velkou částí veřejnosti vnímána především jako strana jednoho muže. Právě kvůli Václavu Klausovi je ochotna část voličů odevzdat svůj hlas ODS. Jiní pravicově orientovaní voliči si naopak kvůli osobě předsedy strany rozmysleli občanské demokraty podpořit. No a existuje ještě další skupina. Ta by možná osobu Václava Klause s velkými výhradami akceptovala, pokud by byl obklopen jinými lidmi než jsou pánové Langer, Tlustý, Zahradil a Kocourek. Proto ani tito voliči neodevzdali svůj hlas ODS.

Občanští demokraté tudíž stojí před rozhodnutím, o jaké voliče budou usilovat. Z první reakce vyplývá, že o lidi, kteří hodí do urny hlas pro ODS bez ohledu na to, co tato strana činí. Letos to stačilo na 24,47% hlasů. Bylo to méně, než před čtyřmi lety. "Národ volí Klause" - takovéto heslo se objevilo těsně před volbami a mělo mobilizovat voliče a získat část nerozhodnutých pro ODS. Konfrontace předvolebních průzkumů s výsledky voleb dokazuje, že se naprosto minulo účinkem. Stejně neúčinné jsou fráze plné pravicové rétoriky, které přímo odporují konkrétním činům. Když si to dá normálně uvažující volič dohromady vyjde mu výsledek, že ODS není jedinou autentickou pravicí v zemi a že svým způsobem žije z podstaty reformní strany první poloviny devadesátých let.

Tehdy se odvážně pustila do privatizace a do odstraňování vlivu státu z oblastí, ve kterých nemá co dělat. Dokázala využít atmosféru ve společnosti a nasměrovala vývoj v zemi směrem k Evropské unii a do NATO. Zhruba o deset let později poněkud paradoxně začala brnkat na strunu národních zájmů a šířit xenofobní náladu.

Zlom v počínání strany nenastal tzv. Sarajevským atentátem, ale už dříve. Konkrétně v roce 1995, kdy prohlásil Václav Klaus transformaci České republiky z komunistického státu v demokratický s fungující tržní ekonomikou za dokončený. Tato slova neodpovídala skutečnosti a vytvářela pouze prostor pro ODS, aby mohla lépe manévrovat, ubrat z reformního úsilí, a to s jediným cílem, udržet se za každou cenu u moci. Například podporou tzv. bankovního socialismu. Tedy stavu, kdy polostátní banky byly ochotné půjčovat na nesmyslné projekty, které nemohly vést ke splácení úvěrů a které se podepsaly na tzv. nákladech transformace ve výši několika miliard korun. Ty samozřejmě musí postupně splácet daňoví poplatníci.

Ve volbách v roce 1996 ještě ODS uspěla, ale pouze s odřenými zády. Výsledkem bylo vytvoření nestabilní koaliční vlády s KDU-ČSL a ODA, která vydržela pouze do konce roku 97. V předčasných volbách v roce 98 už strana prohrála a totéž si zopakovala i letos. Nejde tudíž o náhodu, ale o setrvalý trend.

Podepsala se na něm praktická politika ODS. Ta se s cynickým pragmatismem zaměřila na udržení mocenského vlivu i po prohraných volbách v roce 98. Nejlépe o něm vypovídá rozdělení postů v dozorčích a správních radách státních a polostátních podniků a institucí, ke kterému došlo po uzavření opoziční smlouvy s ČSSD. Patrně právě tyto posty a snaha podílet se na privatizaci některých státních kolosů, udržely opoziční smlouvu po celé čtyři roky. A to navzdory rostoucímu státnímu dluhu, bující byrokracii, nízké vynutitelnosti práva a rostoucímu vlivu státu na běžný život občanů. Tedy věcí, které by autentické pravici musely nutně vadit a kvůli kterým by nemohla držet levicovou vládu čtyři roky u moci.

Dalším důvodem ústupu ODS ze slávy jsou patrně lidé v jejím vedení. Václav Klaus je jediným předsedou parlamentní strany, který ve svém křesle vydržel celou polistopadovou éru. Právě jeho jméno je spojováno s dobou transformace, a to jak v dobrém, tak ve zlém. Václav Klaus je charakteristický určitým způsobem vystupování na veřejnosti, které nebývá všemi kladně přijímáno. No a v neposlední řadě má určitě velký vliv na to, kdo obsadí vlivná křesla ve vedení strany.

Pokud tedy ODS nehodlá setrvat na pozicích ublížené partaje, proti které se spikli novináři, Hrad a většina voličů, pak by měla změnit politický styl a osoby, které jej budou prosazovat. Jinak se za čtyři roky může dočkat ještě výraznější prohry.

rse@rozhlas.cz