Volby 2002 - Česká strana národně sociální

Historie strany byla někdy povážlivá a z jejich letošních volebních materiálů je patrné, že k některým kapitolám se ta dnešní ČSNS jaksi nehlásí. Zejména jakoby pro ni neexistovalo období, kdy působila pod jménem Československá strana socialistická, což zahrnovalo více než 4 desetiletí, zahájené zradou dvou jejích čelných funkcionářů Neumanna a Šlechty během únorových událostí roku 1948. Ti pak, zatímco řádně zvolení vůdcové strany prchali do exilu a tisíce řadových členů byli posíláni do komunistických kriminálů a někteří dokonce na šibenice, nejdříve vstoupili do Gottwaldovy únorové vlády a v komunistické Národní frontě pak vytvářeli potupnou kontinuitu stranické historie. Mělo to ovšem jednu pozitivní stránku, neboť tím byla zachována i kontinuita majetková, zahrnující kromě jiného i majestátný palác na Náměstí republiky v Praze a jeden z největších vydavatelských a tiskařských podniků Melantrich, sídlící uprostřed Václavského náměstí.

Proto i v letošním dopise voličům ČSNS významně píše, že na rozdíl od dnešních mocných, jejichž dluhy budou splácet daňoví poplatníci, ona vstupuje do volebního boje čestně a s vlastními finančními prostředky. Chtělo by se ovšem dodat, že jen s těmi, které zbyly po prodeji lukrativních nemovitostí, kdy ústřední sekretariát strany se už dvakrát stěhoval do prostor stále skromnějších. Nepřísluší nám, abychom se ptali, jak se ve straně hospodařilo - to nechť si strana vypořádá sama se sebou - ve veřejnou známost zatím vešlo jen zaplacení dluhů jednoho politického subjektu, který před časem vytvořil s bývalými národními socialisty krátkodobou unii, a pak i nevratná podpora fotbalovému bosovi Janu Gottwaldovi (toho času ve vazbě).

Co však s plnou odpovědností kritizovat můžeme, je katastrofální úroveň jednoho propagačního letáku, kde se praví, že po druhé světové válce byl od roku 1948 Václav Jaroslav Klofáč a strana užívala název Česká strana národně sociální. Je obdivuhodné, jak lidé, kteří by v tomto oboru měli být odborníky, mohli do dvou řádků nasekat tolik chyb. V roce 1948 byl zakladatel strany Klofáč už 6 let mrtev a strana po odstranění předsedy Petra Zenkla se v tom roce - jak již řečeno - přejmenovala z Československé strany národně socialistické na Československou stranu socialistickou, neboť v komunistickém režimu bylo nutno přesunout důraz na slovo "socialistický" a potlačit slovo "národní".

Hned tedy v první větě programu čteme, že nás oslovuje historická strana obrany českých zájmů. To jak známo má ve štítě i jedna strana méně historická, zato však dnes mnohem populárnější. Podívejme se tedy na některé další programové body českých národních sociálů, představovaných dnes právníkem Janem Šulou, poslankyní Marií Machatou a sexuologem Radimem Uzlem, vesměs osobnostmi s dosti pestrou politickou minulostí. Tak tedy: zvýšíme o 30 % platy policistům. Sjednotíme záchranářské systémy pod jednotné vedení ministerstva vnitra, zredukujeme systém mandatorních dávek, zredukujeme počet ministerstev na deset, u živností a drobného podnikání stanovíme paušální daň. Zde se už Česká strana národně sociální poněkud blíží ODS a v tom duchu i dále pokračuje. Při vstupu do EU budeme usilovat o posilování národních prvků, přes integraci do NATO je naše armáda především armádou ČR, do českých rukou patří především české zbraně a jedním z národních zájmů je udržení domácího zbrojního průmyslu. A pak čteme docela zajímavý a svérázný návrh na kombinovaný model vysokoškolského studia. Ti, kteří v přijímacích zkouškách uspějí, budou studovat bezplatně, ti, kdo nesplní testové požadavky, si budou muset své studium platit.

Slovo "svoboda" se v programu ČSNS vyskytuje pouze v kapitole o kultuře: "Svobodné šíření výsledků umělecké činnosti je pro nás jedním z předpokladů svobody projevu". - To je jistě správné, ale o politické svobodě v médiích se v programu nepraví nic. A přece právě pocit nedostatku takové svobody byl před několika dny důvodem oné protestní krádeže mikrofonu, jíž se zástupci ČSNS provokativně dopustili v televizním studiu. I když mikrofon byl záhy vrácen, ovšem příznačně přes redakci deníku Blesk, tisk to označil za unfair jednání. Řekl bych, že ještě více unfair byl v minulém období přestup poslankyně Marie Machaté, zvolené za US do ČSNS, a hlavně pak sdělení předsedy strany Šuly, že takové přetahování kukaččích vajec bude považovat i nadále za regulérní získávání parlamentních křesel, aniž by k tomu jeho strana získala hlasy voličů.

S takovými fauly se sice občas v naší politice setkáváme, ale strana honosící se tak počestnou historií a tradicí by se jich dopouštět neměla. Kletbu letošní volební třináctky by mohla překonat právě jen tím, co naší politice chybí nejvíce; totiž politickou kulturou a slušností.