Vládní program dohodnut - žádné překvapení

Stalo se přesně to, o čem snad ani nikdo nepochyboval. Značně rozdílné předvolební cíle ČSSD a Koalice se "podařilo" kompromisně vtěsnat do jednoho celku, který bude nadále nazýván programovým prohlášením vlády, popřípadě bude oficiálně posvěcen nějakým mandátem příslušných stranických grémií.

Časem se jistě namloví hodně slov o tom, jaká to byla politická fuška a jak velký díl státnické moudrosti obsahuje kompromis, vedoucí k sestavení vlády, který má mít v Poslenacké sněmovně papírovou většinu 101 hlasu.

Pravda je však trochu jednodušší. Sociální demokraté, vzhledem k jejich dobrému volebnímu výsledky nemuseli prakticky uhnout z předvolebních pozic. Za to koalice musela zapomenout na téměř všechny vlastní předvolební cíle, s výjimkou účasti na vládě. Koalice se tak zachovat, ruku na srdce, musela, neb do vlády nejen strašně chtěla, ale vlastně jí nic jiného (nechtěla-li by skončit na smetišti dějin) ani nezbývalo - po čtyřech letech zpackané opozice, do níž se dostala v roce 1998 vlastním přičiněním v podobě zpackaných povolebních jednání, a navíc v době, kdy se volební preference po rozpadu někdejší Čtyřkoalice řítily pod hranici volitelnosti do Poslanecké sněmovny...

V těchto chvílích to tedy vypadá, že bude-li mít nová vláda více než 16 členů, připadne Koalici šest křesel, v jiném případě nejspíš křesel pět. Koaliční pratneři, tedy lidovci a Unie svobody-DEU, oslabení nejnověji o odstoupvší Hanu Marvanovou, budou muset vynaložit všechen politický um, aby nějak před voliči obstojně vysvětlili, proč vlastně do vlády vstupují.

Hana Marvanová to vyjádřila při svém odstupu hezkým opisem, když řekla, že se sociální demokracií dohodnutý povolební vládní kompromis je za hranicí, snesitelnou pro voliče Unie svobody-DEU.

Konkrétněji k programu: například v jedné z hodně sporných oblastí, týkající se výše schodku státního rozpočtu požadovala Koalice původně, aby došlo k takové reformě státních financí, aby schodek v roce 2006 nepřekročil 3 procenta hrubého domácího produktu. Současné kompromisní vypořádání se s tímto problémem zní, že saldo státního veřejných rozpočtů se v onom termínu bude pohybovat v hodnotách mezi 4,9 až 5,4 hrubého domácího produktu - tedy cosi, nad čím volič Koalice nejspíš radostí nevyskočí.

Z původních předvolebních vizí Koalice ohledně výše daní, což byl další konfliktní bod vládního programu, nezbylo nic. Koalice šla do voleb s představou snížení daní právnických osob na 25% a s výhledem na její další snižování až na dvacetiprocentní hranici. V dohodě se sociální demokracií to nakonec vypadá tak, že (cituji z jedné z posledních verzí koaliční dohody) "reforma veřejných financí nesmí vést k ohrožení veřejných služeb a sociální soudržnosti. Nezvýšíme daňové zatížení, daňová kvóta zůstane na úrovni roku 2000." Konec citátu. Inu, žádný velký úspěch pro Koalici...

Nicméně - pohlédneme-li na politickou scénu, tak její potenciál posoudili ve volbách voliči - nic lepšího než vláda sociálních demokratů s Koalicí je nejspíš tím nejmenším z možných a představitelných zel. Menšinová vláda samotných sociálních demokratů by byla až příliš slabá, nehledě na kontroverzní druh podpory ze strany komunistů. Jiná kombinace, včetně jakéhosi obnovení dosavadní "opoziční smlouvy" by nejspíš voliče rovněž nepotěšila.

Takto viděno - bude mít Česká republika kabinet s relativně malou podporou a vládní program se dá (po všech ústupcích Koalice) označit za nikoli levostředy, ale spíše levo-levý. Jediné, na čem se všichni vládní partneři mohli shodnout, je neutuchající zájem o vstup do Evropské unie. Jak ale zrovna tento záměr vyjde se zdá být čím dál nejasnější, nejnověji se totiž ukázalo, že jakési datum předpokládaného přijetí do EU,za něž býval českými politickými špičkami označován 1. leden 2004 se zrodilo toliko v jejich hlavách.

A ještě něco na závěr: jakýmsi bočním odpadem jednání o programu a složení nové vlády který musel nejspíš vzniknout (kvůli očekávané budoucí vstřícnosti, tedy podpoře), je i poskytnutí špičkových funkcí v Poslanecké sněmovně zástupcům Komunistické strany Čech a Moravy. Zda přesně tohle chtěli všichni voliči je (doslova) ve hvězdách...