Velký předvolební třesk

Z akce zjednodušeně nazývané velký třesk se dělá zbytečná věda. Vzkazují prostřednictvím médií veřejnosti Grégrovi podřízení. Jde údajně o projekty, které už byly dávno odsouhlasené a pro které jsou peníze. Pokud je tomu skutečně tak, pak nemusí vláda velký třesk vůbec vyhlašovat. Tvrzení z ministerstva průmyslu a obchodu však platí maximálně pro letošek. Rozpočet na rok příští se teprve připravuje a poslanci o něm budou hlasovat až za několik měsíců.

Navíc 160 až 265 miliard korun, které má česká ekonomika během dvou let spotřebovat, netvoří pouze výdaje státního rozpočtu. Grégrův plán počítá s tím, že se na velkém třesku budou podílet i různé fondy, peníze od Evropské unie a že investovat budou rovněž podniky a úvěry poskytnou bankovní ústavy. Na některých projektech se asi zúčastní, ale vládou bombasticky vyhlašovaná akce na to nebude mít žádný vliv.

Soukromé banky lze těžko nutit do úvěrového dobrodružství z devadesátých let, kdy půjčovaly peníze na pochybné investice s mizivou šancí na jejich navrácení. Tehdy mohlo být chování polostátních peněžních ústavů ovlivňováno politicky. Po jejich privatizaci už je to velice obtížné. Takže banky by úvěr nad rámec své běžné komerční aktivity poskytly pouze v případě státních záruk. Tehdy by jim mohlo být prakticky jedno, co se s půjčenými penězi bude dít, protože by měly jistotu, že je dostanou zpět. O státních garancích se však tzv. velký třesk nezmiňuje. Buďto tedy nebudou a banky mimořádné úvěry neposkytnou, nebo jim stát půjčky potichu zaručí a neúspěšné projekty zaplatí, tak jako v nedávné minulosti, daňoví poplatníci.

Taktéž s financováním velkého třesku prostřednictvím fondů bydlení a dopravy je to sporné. Oba se měly naplnit především z výnosů privatizace. Realita je ale jiná a fondy si musejí půjčovat. Zkrátka stát chce do ekonomiky pumpovat peníze a přitom zjišťuje, že je nemá. Svým způsobem je to dobře. Protože dosavadní zkušenosti z České republiky a hlavně z podobných akcí v zahraničí dokazují, že masivní investice státu nejsou zrovna účelné a že se nezhodnocují tak, jako ty soukromé. Stačí připomenout postesknutí zástupce starosty Mostu, že město nepotřebuje v rámci Grégrova plánu nové byty, protože jich má nadbytek a lidem se nedostává peněz na koupi nových.

Takže s autory velkého třesku se lze shodnout pouze na tom, že k trvalému a relativně vysokému tempu ekonomického růstu jsou potřeba investice. Pokud je chce stát zaručit a nechce se dál zadlužovat, měl by pokračovat ve vytváření podmínek pro příliv zahraničních investorů. Měl by se rovněž snažit o to, aby lidé chtěli podnikat. A toho lze dosáhnout především snižováním daní, odstraňováním různých byrokratických podmínek pro podnikání a také třeba zkrácením soudního řízení a vynutitelností právoplatných rozsudků, nebo fungováním trhu s byty a tím lepší možností lidí stěhovat se za prací.

Pokud chce vláda přispět k trvalému ozdravení české ekonomiky, měla by naopak přívod peněz v určitých oblastech výrazně přiškrtit. A to především přísun státních prostředků těm podnikům, které nejsou životaschopné a které dříve nebo později musí projít ozdravným procesem konkursu a vyrovnání. Pojetí akce velký třesk zatím vyvolává dojem, že nebýt několik měsíců před volbami, žádný třesk by vyhlašován nebyl. Grégrův plán ekonomice sice potřebné peníze nepřinese, ale voličům především v oblastech s vysokou nezaměstnaností může znít libozvučně.

ČRo 6 / RSE

10. července 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz