Václav Hrabě. Básník bez básnické sbírky
Přesně před padesáti lety, 5. března 1965, zemřel Václav Hrabě, jeden z nejpodivuhodnějších básníků moderní české poezie. Bylo mu jen 24 let.
I když mu za života nevyšla jediná sbírka, brzy se stal kultovním básníkem.
„Jeho poezie je uhrančivá a mně mluvila z duše. Dostal jsem se k ní až po jeho smrti, a protože jsem byl šéfem Divadla hudby a poezie v Litvínově, tak jsem neváhal a do několika měsíců jsme udělali premiéru hry Stoptime aneb Requiem za Václava Hraběte,“ popisuje Miroslav Kovářík vznik kultu Václava Hraběte.
A kdybych měl umřít
chci hvězdy na rakev
a trochu hnědé hlíny
hřejivé jako krev
na hřbitově ať hrají
houslovou sonátu
v které zní mořské mušle
a slunce pasátů
Tomu kdo bude plakat
maličký kapesník
s mým monogramem dejte
Je to jak památník
Připijte na mé zdraví
nebožtík píval rád
a teď už nechuraví
už nebude mít hlad
Připijte na mé kosti
ať mohou dobře spát
Věřte mi je to k zlosti
teď v létě umírat.
Verše Václava Hraběte se pak léta šířily opisováním, v písničkách Vladimíra Mišíka, ale také v klubových pásmech v Divadle v Řeznické, Redutě, nebo Viole.
„Nikdo z jeho přátel se neodhodlal k tomu, k čemu jsme se odhodlali my. Zveřejnit to dílo. Tenkrát byla cenzura velice přísná, a proto jsme to udělali jako představení,“ říká Miroslav Kovářík, divadelník, herec a recitátor.
K popularitě Václava Hraběte přispěly také nahrávky, na nichž básníkovy zhudebněné verše zpívá Vladimír Mišík a recituje Mirek Kovářík.
Nadčasové básně Václava Hraběte oslovují dodnes. „ Představení Stoptime je jedno z nejstarších, které se v Praze hraje nepřetržitě od roku 1980,“ říká Miroslav Kovářík. A 16. března si můžete nesmrtlené verše poslechnout naživo v pásmu Blues pro bláznivou holku v Klubu Rybanaruby.
