V Praze nebude válka, ale olympiáda

Určitě by drtivá většina dotázaných dokázala správně odpovědět na otázku, kde a kdy se už zmiňované jednání koná. Lidé by odpovídali, že v Praze a v druhé polovině září.

Také odpověď na otázku, co od zasedání čekají, by byla asi jednoznačná. Střety demonstrantů s policisty, zmatek v ulicích hlavního města a strach jeho obyvatel.

Zároveň by respondenti průzkumu mohli dodat, že kdo má rozum, vyhne se koncem září hlavnímu městu obloukem. Vzhledem k několik měsíců trvajícímu informování veřejnosti o přípravách na jednání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky se tomu nelze divit.

V médiích se často probíralo, zda proti demonstrantům bude zasahovat pouze policie nebo i armáda. Představu o blížícím se masakru v lidech povzbuzovala diskuse o tom, zda má české zdravotnictví dost nemocničních kapacit, potřebný počet lékařů a léků. V tisku se dokonce objevila doporučení, aby si obyvatelé hlavního města pro jistotu dopředu obstarali nezbytné medikamenty.

K obrázku válečného stavu a blížící se apokalypsy už snad chybí pouze příkaz lidem, aby odjeli z Prahy a pokud v ní zůstanou, pak zákaz vycházení na ulici. Přitom v hlavním městě se nechystá válka, ale prestižní setkání bankéřů a finančníků prakticky z celého světa.

Takže vrátím-li se k hrátkám s průzkumem veřejného mínění, dá se celkem přesně odhadnout také odpověď na další otázku. Konkrétně na tu, čím se zabývají instituce, které pořádají v České republice svoje zasedání. Procento správných odpovědí by se asi blížilo nule. Lidé o nich nevědí prakticky nic.

Možná, že někdo z nich by si mlhavě vzpomněl na Mezinárodní měnový fond. Třeba v souvislosti s Ruskem, které se před časem ocitlo téměř na pokraji státního bankrotu. Definitivně na kolena nekleklo pouze díky půjčce právě Mezinárodního měnového fondu. Pozorní čtenáři ekonomických rubrik se pak se jménem této instituce mohli v posledních dnech setkat v souvislosti s vyjádřením fondu k ekonomickému vývoji České republiky.

Zkrátka Mezinárodní měnový fond se snaží hlídat celosvětovou ekonomickou stabilitu a předcházet tak hospodářským krizím. A protože v posledních desetiletích nebyla žádná taková zaznamenána, patrně se mu to daří. Někdy i navzdory nadnárodním monopolům. Jejich zájmy totiž často bývají v rozporu s politikou Mezinárodního měnového fondu.

Světová banka pak půjčuje peníze na různé projekty týkající se především tzv. třetího světa. Také díky jejím penězům se úroveň většiny těchto zemí začíná postupně zvedat. V Praze se tedy uskuteční zasedání významných světových institucí.

A protože se na malém prostoru bude koncentrovat neuvěřitelné množství vlivných lidí, má Česká republika obrovskou šanci zapsat se pozitivně do jejich povědomí. Z toho pak může vytěžit například ve zvýšeném přílivu zahraničních investic, nebo ve zvýšení důvěryhodnosti českých firem jako obchodních partnerů ve světě.

Takže výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze by mělo být většinou lidí vnímáno jako významná událost a ne jako nechtěná a obávaná válka.

Proti politice obou institucí existují samozřejmě desítky výhrad. Ostatně někteří přední ekonomové a politici je dávají veřejně najevo. Jejich slova nejsou však pro média tak zajímavá, jako pouliční protesty zakončené krvavými střety mezi policií a demonstranty.

I když výrazně převažují nenásilné manifestace, nelze v Praze úplně vyloučit výtržnosti a také poškození majetku. Pokud se však Česká republika nechce izolovat a hodlá občas pořádat nějakou celosvětově významnou akci, budou si muset její obyvatelé zvyknout na určitá rizika a částečná omezení jejich svobody v době konání takovýchto akcí.

Ostatně obyvatelé Austrálie tváří tvář blížícím se olympijským hrám by o tom mohli zasvěceně vyprávět. Přesto se na olympiádu těší a nemluví o ní jako o válce. A právě zářijové zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky je ve světě vnímáno podobně prestižně jako olympijské klání.