V Johannesburku končí summit OSN o trvale udržitelném rozvoji

Cofie Anan připouští, že delegáti summitu nedosáhli všeho, dobré je však už prý jen to, že se udržitelný rozvoj znovu stává mezinárodním tématem a že si stále více zemí uvědomuje potřebu rovnováhy mezi rozvoje a ochranou životního prostředí. Jaké jsou tedy konkrétní výsledky summitu? V závěrečném dokumentu téměř 200 zemí souhlasilo s plánem významného snížení tempa vymírání ekologických druhů. Schodli se na nutnosti obnovit zásoby ryb tam, kde je to možné a zřídit chráněné mořské oblasti do r.2012 , dále do r.2014 chtějí snížit na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k sanitárním zařízením, těch je mimochodem v tuto chvíli údajně téměř 2,5 miliardy. Do r.2020 - to je další cíl, by se pak měl minimalizovat vliv chemikálií na zdraví lidí a životní prostředí.

To jsou nejkonkrétnější výsledky summitu. Zemím EU se naopak nepodařilo prosadit přijetí harmonogramu pro využití obnovitelných zdrojů energie, ostatní delegáti to odmítli jako cíl pro své země zatím nedosažitelný, EU se nicméně k jeho přijetí zavázala dobrovolně. V úterý, den před skončením summitu, oznámila ruská delegace, že Moskva již brzy ratifikuje Kiotský protokol o snížení emisí skleníkových plynů. Její souhlas je klíčový pro osud dohody, na jejichž zásadách pracovali představitelé desítek zemí po 4 roky, s ruským podpisem dosáhne totiž podpora Kiotského protokolu míry, potřebné k tomu, aby v stoupil v platnost.

Tato míra vyžaduje ratifikaci tolika zeměmi, aby jejich společná roční produkce skleníkových plynů dosáhla 55 % celkové úrovně z r.1990 . Protokol zatím ratifikovalo 87 zemí, které dohromady vyprodukují jen 37 % . Rusko jako velký znečišťovatel tedy přispěje nutnými 18 % . Jeho představitelé ještě nedávno naznačovali, že o ratifikaci neuvažují, v tom případě by se 55 % hranice dosahovalo jen těžko. Spojené státy se jak známo ke Kiotskému protokolu dosud nepřipojily, to je jeden z důvodů, proč na summitu v Johannesburku vyvolal nevoli projev Colina Powela, ministra zahraničí. Kiotský protokol umožňuje průmyslovým zemím jakýsi obchod se znečištění skleníkovými plyny. Státy, nedosahující maximální povolené normy mohou svou nevyčerpanou kapacitu "prodat" zemím, které ji naopak překročily. Rusko doufalo, že z tohoto trhu bude těžit, protože kvůli rozpadu průmyslové výroby je jeho produkce hluboko pod úrovní r.1990 . Proto je pro ně ratifikace Kiotského protokolu nesrovnatelně snazší, než pro Spojené státy, které vyprodukují čtvrtinu světových emisí těchto plynů. Jejich odmítnutí podepsat protokol mimo jiné znamená, že Rusku zmizel největší potenciální kupec jeho volné odpadové kapacity. To je důvod, proč Rusko nějakou dobu s podpisem protokolu váhalo. Zpět k Johannesburku -: prováděcí plán jako závěrečný dokument je jistě výsledkem mnoha kompromisů, avšak to, že vůbec mohl být přijat podobný dokument ukazuje, že vlády začínají chápat udržitelný rozvoj jako součást své zodpovědnosti.

Je to opravdu tak málo?

rse@rozhlas.cz