Útěk z Holzmindenu

Během druhé světové války podnikli váleční zajatci na obou stranách fronty celou řadu "velkých útěků". Mnozí z jejich aktérů jsou dodnes slavní. Píšou se o nich romány, točí se o nich filmy. Stačí připomenout "Sedm let v Tibetu" s Bradem Pittem či starší snímek "Velký útěk" se Stevem McQueenem v hlavních rolích. "Velké útěky" první světové války upadají do zapomnění. Britové si při příležitosti 90. výročí ukončení prvního celosvětového válečného konfliktu jeden takový "velký útěk" připomněli.

Zajatecký tábor Holzminden poblíž Hannoveru byl otevřen v září roku 1917. Celkem tu žilo 650 zajatců, z toho 550 důstojníků. Holzminden záhy získal pověst nejhoršího internačního tábora v celém Německu. Pochybnou zásluhu na tom měl výjimečně krutý velitel Karl Niemeyer. Během prvního měsíce se pokusili vězni o sedmnáct útěků. Ani jeden se nezdařil. A tak si Holzminden vysloužil navíc i pověst tábora, odkud se nedá prchnout. Našli se tu však i muži, kteří to odmítali uznat.

V listopadu 1917 začali zajatci kopat tunel, který ústil za zdmi tábora. S pomocí tří německých zaměstnanců tábora si vyrobili falešné německé uniformy a dokonce i falešné doklady. Hloubení tunelu probíhalo v tříhodinových směnách, jichž se účastnili vždy tři muži. Zeminu kopali zednickou lžící a dlátem. Z chodby ji vynášeli v umyvadle a v noci ji sypali na střechy ubikací. Několikrát si už mysleli, že byli prozrazeni, ale nakonec se podařilo dílo po devíti měsících tvrdé práce v tajnosti dokončit.

Pětapadesát metrů dlouhá chodba otevřela v červenci roku 1918 cestu na svobodu šedesáti mužům vedeným podplukovníkem Charlesem Rathbornem. Povedlo se to jen polovině. Po průchodu devětadvacátého uprchlíka se tunel zhroutil. Třicátý muž, major Jack Shaw, se musel vrátit zpátky do tábora, protože chodba byla neprůchodná.

I pro mnohé úspěšné uprchlíky útěk rychle skončil. Tunel ústil na žitném poli. Jeho majitel si ráno všiml zdupaného obilí a nahlásil to velení tábora. Vypukl hon na uprchlíky. Devatenáct mužů bylo dostiženo německými vojáky, obklíčeno a odvedeno zpátky do Holzmindenu. Desítka statečných ale pokračovala v útěku a nakonec se dostala na neutrální území. Po válce je přijal v Buckinghamském paláci král Jiří V. a ocenil jejich hrdinství vysokými vyznamenáními. Dnes jsou pro většinu lidí prakticky neznámí.