Tyranosaurus byl lovec s dokonalými smysly

Tyranosaurus rex měřil na délku dvanáct metrů a vážil sedm tun. Byl to ale dravec, před nímž se třáslo vše živé? Anebo se musel spokojit jen s mršinami, protože živá kořist pro něj byla příliš hbitá? V americké Mese zaznělo na nedávném 65. výročním zasedání Společnosti pro paleontologii obratlovců hned několik referátů, které líčí tyranosaura jako lovce obdařeného překvapivě vytříbenými smysly.

Hned u prvního tyranosauřího smyslu - čichu - však museli vědci své původní představy poopravit. Před pěti lety totiž američtí paleontologové prozkoumali lebku dokonale zachované tyranosauří kostry a došli k závěru, že druhohorní ještěr měl abnormálně vyvinutou část mozku určenou ke zpracování čichových vjemů. Byla to prý zjevná adaptace tyranosaura ke slídění po rozkládajících se mrtvolách.

Kanadsko-americký tým paleontologů vedený Francoisem Therrienem však zjistil, že se do původního odhadu vloudila závažná chyba. Therrien prostudoval lebky nejbližších žijících příbuzných tyranosaura, ptáků a krokodýlů, a ze společných znaků jejich anatomie pak vyvodil, kde měl tyranosuarus v lebce uloženo čichové centrum. Vešel se tam nejvýše útvar velikosti švestky. Tyranosaurus měl o poznání horší čich, než jaký mu vědci ještě nedávno přisuzovali. Na druhé straně mu však tento smysl sloužil mnohem lépe než většině jeho dinosauřích současníků. Francois Therrien je přesvědčen, že takový čich předurčoval tyranosaura ke stopování kořisti a k lovu.

Lawrence Bittner a Ryan Ridgely z univerzity v Ohiu zase prozkoumali nitro kostí tyranosauří lebky pomocí počítačového tomografu a díky němu nahlédli do kostěného labyrintu vnitřního ucha. Kanálky tohoto orgánu byly nezvykle dlouhé a dobře vyvinuté. Dá se z nich usuzovat, že tyranosaurus měl velmi jemný sluch. I ten mu jistě přišel při pátrání pro živé kořisti vhod.

Řada studií rehabilitovala zrak tyranosaurů. Představy o jejich "krátkozrakosti" přiživené scénami z filmu Jurský park, vzaly na kongresu za své. Kanálky rovnovážného ústrojí vnitřního ucha prozradily na tyranosuara, že měl velmi dobrý smysl pro rovnováhu. Díky tomu dokázal sledovat pohledem pronásledovanou kořist a nehrozilo mu, že ji při klopýtnutí ztratí z dohledu. Orientace kanálků vnitřního ucha prozradily, že tyranosuarus nosil hlavu skloněnou čenichem k zemi po úhlem asi 10 stupňů. Nabízel se mu tak velmi dobrý výhled.

Americký paleontolog Kent Stevens prostudoval stavbu a umístění očnic na tyranosauří lebce a na základě získaných dat zrekonstruoval zorné pole těchto dinosaurů. V zorném úhlu 55 stupňů viděli tyranosauři svět trojrozměrně. V tom se přiblížili dnešním dravým ptákům a opět překonali ostatní velké dinosauří dravce.

Jak už to ve světě vědy bývá, nově přednesené argumenty nepřesvědčily všechny. Například přední světový odborník na dinosaury Jack Horner z Museum of the Rockies v americkém Bozemanu i nadále vidí v tyranosuarovi především mrchožrouta. Na kongresu byla početně zastoupena i skupina hájící kompromisní názor, podle kterého nebyl tyranosaurus při shánění potravy příliš vybíravý. Lovil vše, co mu přišlo do cesty, a nepohrdnul přitom ani mršinou.