Tunguska: Místo dopadu dnes

Místo výbuchu dnes

Dnes je prakticky celé místo postižené katastrofou porostlé novým lesem. Dřevěné budovy postavené prvními Kulikovými výpravami jsou prohlášeny za národní památku. Pár desítek kilometrů od epicentra je letiště a do oblasti po změně politického režimu mohou jezdit zahraniční expedice. Stopy po sto let starém výbuchu jsou patrné dodnes.

Vanavara
Nejvíce osídleným místem v oblasti dopadu byla 50 km vzdušnou čarou vzdálená osada Vanavara. Tehdy téměř odříznutá od světa, dnes je v ní letiště. Není tedy problém dostat se letecky přes Moskvu poměrně blízko od místa dopadu. Osídlení lidmi se za sto let samozřejmě zvýšilo, dnes má přes 3000 obyvatel. Období největšího rozkvětu má ale město za sebou. Největší zájem o něj byl v dobách, kdy se stalo stálou základnou především geologických expedic hledajících ropu a jiné nerostné suroviny.

Satelitní pohled na Vanavaru - na jihu teče řeka Podkamenaja Tunguska, vpravo nahoře je vidět přistávací dráha letiště

Vanavara je správní středisko tzv. Evenské autonomní oblasti. Ta má rozlohu asi desetkrát větší než Česká republika, něco kolem 800 000 kilometrů čtverečních. V celé této oblasti přitom žije jen 18 000 obyvatel. Z toho je vidět, že i dnes je tam hustota zalidnění opravdu minimální. Jižním okrajem Vanavary se vine řeka Podkamenaja Tunguska, která ostatně dala název Tunguskému meteoru.

Osada Vanavara při pohledu od řeky Podkamenaja Tunguska

Evenkové
Před sto lety byla oblast plná kočovných Evenků. Byli to především lovci a pastevci. Někteří z nich měli i několikasethlavá stáda sobů. Samozřejmě šlo o velmi zaostalé lidi, a to jak způsobem života, tak vzděláním. Rozmach Vanavary a přítomnost vzdělanějších lidí, kteří jezdili oblast zkoumat, byla pro Evenky přínosem. Dnes jich žije kočovným způsobem jen minimum. Samozřejmě v izolované oblasti, kde neznají pojem hypermarket a zásobování není nijak časté, musí stále dost času věnovat tomu, aby se sami uživili třeba lovem ryb. Část obyvatel si vydělává na obživu tím, že poskytuje služby zahraničním expedicím.

Dnešní Evenkové už většinou nežijí kočovným způsobem života jako jejich předci

Oblast dopadu
Každý, kdo dnes vstupuje do oblasti postižené výbuchem Tunguského meteoru, se ocitne na území se zvláštním režimem. U nás jim říkáme chráněné krajinné oblasti. V jejím centru se nachází vědecká výzkumná stanice zaměřená na provádění odborných expedic a vzdělávání mládeže. Celá oblast je stále velmi málo dotčená civilizací a mimo řídce obydlená místa je pustá. Dodnes se dají nalézt stromy vyvrácené výbuchem meteoritu, i když už nejsou zdaleka tak nápadné jako kdysi. Spadlé kmeny jsou porostlé lišejníky a trávou a pomalu se rozpadají, protože co tu leží na zemi, to podléhá rychlé zkáze působením sněhu, vlhka a bujného rostlinstva. Všude okolo je vzrostlý les, což nás nemůže překvapit, protože tu nové stromy měly šanci růst už 100 let.

Sibiřská tajga se podobá oceánu. Jen na místo mořských vln vítr čechrá koruny stromů lesa bez hranic

Kromě stop výbuchu se dají sledovat také stopy prvních vědeckých výprav. Dodnes se zachovala například hlavní budova výprav Leonida Kulika z dvacátých let, kterou vzletně nazval "Palác vědy a výzkumu", ale říkejme jí spíše srub. Tato budova spolu s ostatními menšími chatami, které sloužily především jako sklad nářadí a potravin, byla vyhlášena státem chráněnou historickou památkou. Na mnoha místech jsou v zemi také díry, protože vědci dělali zkušební vrty a hledali důkazy pádu meteoritu. Je třeba připomenout, že do chráněné oblasti nejezdí jen výpravy zabývající se hledáním stop po Tunguské katastrofě, místo je také poměrně známé jako naleziště polodrahokamů.

Hlavní výzkumná "budova" prvních vědeckých výprav

Epicentrum
Přímo v epicentru exploze stále ještě stojí i některé z ožehnutých stromů. Oheň je zřejmě dobře zakonzervoval, protože se zdají být téměř ve stejném stavu jako po katastrofě. Stojící stromy jsou vůči těm padlým odolnější, pokud je nezasáhne nějaký požár nebo nevyvrátí silný vítr. Protože žijeme v éře počítačů a internetu, může se na epicentrum podívat každý. Stačí si vyhledat příslušný satelitní snímek na wikimapia.org. Tam rozlišíte ve velkém detailu dokonce i jednotlivé stromy. Na ploše asi 150 x 250 metrů uvidíte holý prostor, kde nic neroste.

Aktuální satelitní pohled na místo pod výbuchem Tunguského meteoru

Česká expedice
V srpnu 2003 uskutečnila pražská Agentura Koniklec ve spolupráci s Vlašimskou astronomickou společností a za podpory mediálních partnerů (Českého rozhlasu, časopisu Vesmír a TRIPS) expedici do oblasti dopadu Tunguského meteoritu s cílem dokumentovat po 95 letech místo a okolí dopadu a vést přírodní a vědecká pozorování této oblasti. Expedice měla 17 účastníků a její výsledky najdete na stránkách http://tunguz.zivly.cz

Ohořelé kmeny stojících stromů v epicentru se dochovaly dodnes

Další informace o pádu Tunguského meteoritu se dozvíte ve speciálním vydání pořadu Nebeský cestopis v sobotu 28. června od 20 hodin.
Přehled článků o Tunguském meteoritu na stránkách ČRo Leonardo.