Trvanlivější, než bychom si přáli...

Máte doma PVC? Tak věřte, že tam máte také ftaláty, které se používají při výrobě tohoto materiálu, a pravděpodobně i alkylfenoly, které jsou obsaženy v kosmetice. I když se z výrobků uvolňují jen v malém množství, patří mezi perzistentní organické látky, tedy sloučeniny, které se v přírodě rozpadají velmi pomalu. Navíc se snadno vážou na živočišné tuky. Kumulují se tak v živých organismech a při vyšších koncentracích mohou vést ke vzniku různých onemocnění.

Ftaláty a alkylfenoly nejsou ani zdaleka jediné a ani zdaleka nejnebezpečnější látky tohoto typu. Patří sem např. polychlorované bifenyly, DDT nebo dioxiny. Používání těchto látek omezuje Stockholmská úmluva, ke které se Česká republika připojila 17. 5. 2004. Cílem dohody je postupně eliminovat 12 nejvýznamnějších perzistentních organických látek - 9 pesticidů, 2 průmyslové chemikálie a dioxiny.

Jak perzistentní organické látky vznikají a jak konkrétně ovlivňují lidské zdraví, nám prozradil v přírodovědném magazínu Natura Jindřich Petrlík, vedoucí projektu Budoucnost bez jedů ekologického sdružení Arnika.

Ušetřeny nezůstaly ani polární pustiny

Relativně velká množství DDT a PCB byla paradoxně prokázána i v polárních oblastech, daleko od veškerých zdrojů těchto látek. Poprvé vědci přítomnost DDT zaznamenali v tukových tkáních antarktických tučňáků kroužkovaných v roce 1964. Tehdy se chemikálie ještě všeobecně používala. Její množství v tuku tučňáků stouplo v 70. letech a od té doby je na stabilní úrovni, přestože se tento pesticid právě už od 70. let nepoužívá, uvedla agentura Reuters.

Perzistentní organické látky se kumulují v polárních oblastech především podle současného uspořádání mořských i vzdušných proudů. Bez jakýchkoli změn chemické struktury se mohou dostat i do částí světa velmi vzdálených od míst svého původu.