Trojí vášeň Františka Ferdinanda d´Este

Ačkoli se Ferdinandovým povoláním oficiálně stala armáda a později měl rozhodně jistý vliv na politiku mocnářství, jeho skutečnou životní zálibou či spíše posláním byl lov. Za svůj život skolil 274 889 kusů zvěře. Střílel na vše: od bažantů, přes srnce a tygry, až po slony. Byl skvělým střelcem, na několik kroků dokázal trefit i mince vyhozené do vzduchu. Na svoje umění byl patřičně hrdý, svědčí o tom i věty, které si zaznamenal po lovu pštrosů emu: "Složené kusy byly výjimečně krásné a velké exempláře. Jejich ulovení mi bylo o to víc vítané, že se tvrdí, že tento mohutný ptačí druh je blízek vymření."

S podobným zanícením, které věnoval lovu, Ferdinand usiloval o sňatek s hraběnkou Žofiií Chotkovou. Tento komplikovaný muž, jež se stal celoživotním čekatelem na rakousko-uherský trůn po sebevraždě svého bratrance korunního prince Rudolfa (1889) ji poznal patrně v Praze kolem roku 1890. Hluboce a trvale se zamiloval. Od následníka trůnu, kterým byl oficiálně uznán po smrti svého otce (1896), se ale rozhodně neočekávalo morganatické manželství s podstatně méně urozenou dvorní dámou. V roce 1899, kdy se přestalo dařit vztah nadále tajit, císař František Josef odmítl dát souhlas s manželstvím.

Ferdinand dostal rok na rozmyšlenou. I přes obrovský tlak rodiny na něj i na Žofii (příbuzní Chotkové, kteří se obávali o své postavení, nakonec dosáhli toho, že odešla do kláštera a s Ferdinandem se dočasně rozešla), byla žádost o povolení k sňatku císaři předložena o rok později znova. Patrně z obav, že následník si v okamžiku, kdy se stane sám císařem, stejně prosadí svou, František Josef nakonec souhlasil. 1. července 1900 se hraběnka Chotková (nyní kněžna z Hohenburgu) stala po mnohaletém vztahu Ferdinandovou ženou. Arcivévoda musel ovšem přijmout, že jeho děti budou jednou provždy vyloučeni z následnictví.

Tuhá etiketa habsburského dvora ale příliš důstojnému postavení manželce následníka nepřála. Nejen proto trávili společně veškerý možný čas na Ferdinandově konopišťském panství. František Ferdinand zámek koupil (1887) díky dědictví po modenském vévodovi Františku V. d´Este, jež z něj učinilo jednoho z nejbohatších šlechticů v Evropě. Zámek neustále přebudovával. Postupně ho přestavěl na luxusní reprezentační sídlo, byla zde zavedena elektřina, splachovací toalety, koupelny, dokonce i pohodlný výtah, kterým se dalo vystoupat až do třetího poschodí.

Vybudoval zbrojnici, která čítala přes 4500 předmětů, shromáždil zde několik muzeálních sbírek, rozšířil park a hlavně neustále zvětšoval pozemky, na kterých mohl lovit, protože místo bylo jako stvořené pro honitbu. Ačkoli to bylo protiprávní, snažil se i zabírat veřejné cesty, které vedly jeho panstvím, aby nikdo nemohl narušit klid jeho a jeho rodiny. Konopiště ideálním způsobem spojovalo vše, co měl rád. S jistou nadsázkou lze tvrdit, že vedle jeho ženy a loveckých tužeb bylo právě toto místo jeho třetí opravdovou životní vášní.