Tlustí, líní ženiši

S příchodem dešťů ale lenoši odejdou sami za důležitým posláním - tím nejdůležitějším, jaké příroda zná.

Rypoš damarský nepatří ke zvířatům, která by laika uchvátila roztomilostí. Tito hlodavci obývající suché kraje na jihu Afriky mají dlouhé válečkovité tělo na krátkých nožkách. Hlavě bez ušních boltců a s malinkýma, mžouravýma očkama dominují velké řezáky vyčnívající z tlamy. Spolu s blízce příbuzným rypošem lysým patří rypoši damarští k naprostým raritám živočišné říše. Tito savci tráví celý život v podzemní kolonii ve společenstvech, jež jsou uspořádána podobně jako včelstvo nebo kolonie mravenců či termitů. Také v kolnici rypošů žije vůdčí samice - jakási královna - plodící potomstvo s jedním či dvěma samci. Ostatní členové kolonie plní roli "dělníků". Starají se o královské potomstvo i každodenní chod kolonie. Podobně jako u včel či mravenců je i rypoším dělníkům rozmnožování odepřeno. Dělníci z kolonie rypošů damarských se dělí na dva typy. Mohli bychom je označit jako "pracanty" a "lenochy". Tíha péče o chod kolonie leží plně na bedrech "pracantů". "Lenoši" mohou tvořit až 40 % osazenstva kolonie, ale všichni dohromady odvádějí nejvýše 5 % veškeré práce. Oč méně pracují, o to více se činí při jídle, které jim pracovitější dělníci přinášejí. "Lenoši" jsou proto výrazně tlustší než běžný "pracant".

K čemu si kolonie rypošů tyto líné darmožrouty vůbec drží? Tuto záhadu rozřešili jihoafričtí a britští zoologové vedení Nigelem Bennettem z pretorijské univerzity. Výsledky svého bádání zveřejnili v prestižním vědeckém týdeníku Nature. Darmožrouti lenoší jen v období sucha, kdy je půda ztvrdlá na kámen. Jejich chvíle nastává s příchodem dešťů, kdy země změkne a dá se v ní hrabat. Pak vyrazí lenoši do světa. Urazí i velké vzdálenosti a celou tu dobu pasou po vhodném tuláckém protějšku. Jakmile se dá dohromady pár, pustí se v deštěm změklé půdě do hrabání nového systému podzemních chodeb a komor a založí novou kolonii.

Vyčerpávající toulky a následné "zemní a stavební práce" zvládnou jen díky zásobě energie uložené do bohaté tukové vrstvy.

Na první pohled vypadají příslušníci kasty "lenochů" jako obyčejní příživníci. Ve skutečnosti jsou právě oni zárukou přežití genů, které nesou ve svých tělech všichni členové kolonie. To je také důvod, proč se o ně "pracanti" tak obětavě starají.