Tetín: Sídlo přemyslovských levobočků
Zříceniny hradu Tetín mnozí dodnes spojují s legendární vraždou pramáti českých králů. Samo hradiště, kde měla být Ludmila uškrcena, je ovšem o pár metrů dál. Na důležitosti Tetína to přesto neubírá.
Hradní areál velmi těžce poškodil lom, ale ani ten ho z českých dějin smazat zcela nedokázal. Neopomenul ho ani August Sedláček, když sepisoval Hrady, zámky a tvrze království Českého: „Starověký Tetín, k němuž se nejedna upomínka z nejstarších našich dějin váže, stojí na vysokém skalnatém vrchu nad samou Berounkou, která se v této krajině klikatým během skrze skalnaté a z větší části holé stráně probírá. Větší čásť dotčeného vrchu zabírá ves Tetín, stojící v ohradě starodávného knížecího hradu, po němž se toliko skrovné památky nacházejí. Středověký hrad Tetínský stával na konci ostrohu, v něj vrch Tetínský vybíhá, a tedy bezpochyby na tom místě, kde stával starodávný knížecí hrad před koncem třináctého století. Kam až sahal tento knížecí hrad, ukazuje násep starý a rokle do ostruhu vnikající."
August Sedláček už správně rozdělil dvě lokality. Zaznamenal nejen hradiště, které se rozkládalo pod dnešní vsí, ale také středověký hrad, který je poprvé písemně zmiňován k roku 1321. Ovšem důkladný archeologický výzkum jeho existenci doložil už k polovině 13. století. Prof. Tomáš Durdík ve své Ilustrované encyklopedii českých hradů tyto informace doplnil: „Zmínka o královském lovčím z roku 1288, o níž se doposud soudilo, že se vztahuje ještě ke staršímu přemyslovského hradišti, je tak již nutno vztáhnout k tomuto vrcholně středověkému hradu, který byl nepochybně stavebním podnikem královským. Vznik hradu se tak dostal do přímého kontaktu se zánikem tetínského hradiště. Představoval nejspíše i jeden z projevů měnících se společenských poměrů a v jejich rámci snah panovníka (patrně i s ohledem na svatoludmilskou tradici) na Tetíně zachovat alespoň některé z jeho dosavadních funkcí.“
Zrod jména Tetín
August Sedláček nabízí vysvětlení spojované s legendou: „Jak samo jméno svědčí, založila Tetín Teta neb Tetka. Ve starodávných pověstech vypravovalo se, že byla dcerou moudrého Kroka, který Čechy v Pražsku soudil; po jeho třech dcerách tři hradové slavní se nazývali. A tak klade pověsť Tetín do dob pohanských a vypravuje o něm rozmanité příběhy z oněch dob, kde křesťanství zapouštějíc kořeny ještě se nacházelo v boji se starou národní věrou, o nábožném Bořivojovi, který na Tetíně bydlíval, odtud na lov vyjížděl a poustevníka Ivana našel, o nábožné Lidmile, která tu na Tetíně koruny mučednické dosáhla. Ano pověsť, která se obyčejně k určitým místům váže, jmenuje i vrahy nábožné kněžny, totiž Tmána a Kvána, po nichž se nazývaly blízké osady Tmáň a Kváň."
Úcta jako první kámen zániku
Tetín patří k místům, které dokázalo vstoupit do dějin hned několikrát. Hradiště je ponejvíce spojováno se smrtí kněžny Ludmily, ale útočiště zde nachází také přemyslovští levobočci. Zmínit můžeme Štěpána z Tetína, synovce přemyslovského Levobočka Jana Volka, od kterého areál koupil Karel IV. Snad se i touto cestou chtěl poklonit svým předkům, na které navazoval. Slovy Augusta Sedláčka: „Karel IV. maje úmysl založiti hrad Karlštein, koupil od nich panství Tetínské a posavadní sídlo panství přenesl na nový hrad. Králové čeští vyskytují se od té doby jako patronové kostelů Tetínských, od čehož sešlo roku 1386, neboť toho roku dne 17. června přivtělil král Vácslav faru Tetínskou děkanství Karlšteinskému. Jak a dlouho-li se užívalo hradu Tetínského za vlády purkrabí Karlšteinských, není nám známo; ovšem nelze o tom pochybovati, že záhy byl opuštěn a v ssutinu obrácen. Albín viděl zříceniny, Dobner píše o nich, že po zboření Tetína skrze Husity roku 1422 sotva jiné se nacházejí tu zbytky dávnověkosti, než několik zdí ze země vynikajících a mechem obrostlých."
Dílo zkázy dokonal lom na přelomu 19. a 20. století, který zničil nádvoří, studnu i část paláce. Jen kvůli lomu zmizela podle archeologů celá polovina středověkého hradu. Závěrem nahlédněme ještě do Ilustrované encyklopedie českých hradů: „Typologicky je tato fáze hradu typickým reprezentantem hradu s palácem jako hlavní obrannou a obytnou stavbou, který je nejúspornějším českým hradním typem 13. století. Podnětem rozsáhlé přestavby koncem 13. století byla nepochybně změna funkce, neboť Tetín se stal rezidenčním hradem přemyslovských levobočků. Jako takový je jediným českým blíže známým objektem svého druhu, stojícím vlastně na polovině cesty mezi královskými a šlechtickými hrady. Proto je v kontextu soudobé české hradní architektury jedinečný a nenahraditelný a přes svůj zubožený stav představuje památku zásadního významu.“
Další zajímavosti, včetně rozhovorů a fotografií, už můžete najít v premiérovou článku Sídlo přemyslovských levobočků…
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
