Stačí léky a vakcíny ke zdolání ptačí chřipky?

24. září 2010

Představa, že stačí do oblasti postižené ptačí chřipkou dodat léky a zdravotnický materiál a vše bude zase v pořádku, se ukázala jako naivní. V indonéské vsi Kubu Simbelang se nakazilo ptačí chřipkou osm lidí. Sedm z nich zemřelo. Ve vsi nebyl prokázán výskyt viru H5N1 u drůbeže a epidemiologové se obávali, že tu dochází poprvé k masovému přenosu viru H5N1 z člověka na člověka. Světová zdravotnická organizace poslala do oblasti zásobu léků Tamiflu. Její akce však narazila na nečekané potíže.

Hned sedm členů jedné rodiny v zemědělské vísce Kubu Simbelang v horách na severu Sumatry zemřelo na ptačí chřipku. Ve vsi nebyla zjištěna nákaza drůbeže virem H5N1. Epidemiologům zatrnulo. Vyvolal "chřipkovou ránu" přímý přenos viru mezi příslušníky postižené rodiny? "Přeskakuje" tamější virus z člověka na člověka? Rodí se v Kubu Simbelangu celosvětová pandemie ptačí chřipky?

Světová zdravotnická organizace nečekala, až bude znát na tyto znepokojivé otázky odpověď, a vyhlásila poplach. Do Indonésie zaslala urychleně 9 500 dávek léku Tamiflu a další zdravotnický materiál. Pro potlačení zrodu případné pandemie jsou připraveny k okamžitému dodání další tři miliony dávek léku. To zní velice povzbudivě. Udělal ale svět doopravdy vše pro to, aby situaci zvládl? Zdaleka ne! Na první pohled zcela racionální opatření se míjejí účinkem.

Složitost situace je patrná například těm, kdo se zajímají o osud Johannese Gintinga, který jako jediný "rodinnou" nákazu virem H5N1 přežil. Pětadvacetiletý muž byl sice odvezen do nemocnice, ale záhy odtud utekl a hledal pomoc u místního léčitele. Zdravotníci jej museli doslova nahánět po okolí, než muže zmořeného chorobou nakonec chytli a odnesli zpátky na nemocniční lůžko. Tam je čekalo další překvapení. Johannes odmítl Tamiflu a jakékoli další léky. Výdobytkům západní medicíny prostě nevěří a bojí se, že by se otrávil.

Zdravotnický personál prošel rychle školením, jak se starat o pacienta, který může být zdrojem smrtící infekce. Sestry, které o Johannese pečují, chodí obuté do jednorázových sterilních návleků a jsou zahalené do plášťů. Ani na okamžik neodkládají chirurgické rukavice a ochrannou roušku. Johannesova matka sedí před nemocnicí pod oknem synova pokoje a žvýká drogu zvanou betel. Občas odplivne do ruda zbarvenou slinu mezi slepice, psy a kočky, kteří se potulují kolem. Když se jí zdá, že ji syn potřebuje, vrazí do pokoje, aby se o něj postarala.

"Dali jsme rodinným příslušníkům roušky a rukavice a vysvětlili jsme jim, jak nebezpečná je ptačí chřipka," říká rezignovaně místní lékař Nurrasyid Lubis.

Johannesova matka se ale nebojí. "Kdyby to bylo nebezpečné, tak už bych byla mrtvá. A slepice? Těch se také nebojím. Ti, co umřeli, žádnou drůbež nejedli."

Gintingova rodina není jediná, kdo na ptačí chřipku nevěří. Lidé v Kubu Simbelangu připisují onemocnění a smrt rodiny černé magii.

"Někdo je uřknul," tvrdí Johannesova sousedka. "Jinak to nemůže být. Copak by chřipka postihla jen jejich rodinu?"

Fakt, že se v rodině Johannese Gintinga nakazili jen pokrevně spříznění členové, a nikoli sousedé nebo ti, co se ke Gitingovým přiženili či přivdali, zamotala hlavu i epidemiologům. Podle některých se v Gintingově rodině dědí zvýšená náchylnost k nákaze virem H5N1. Naštěstí se už v Kubu Simbelangu další případy ptačí chřipky neobjevily. Pokud by se nákaza šířila dál, byla by situace zoufalá. Místní lidé přestali spolupracovat se zdravotníky a epidemiology už při prvních úmrtích v Gintingově rodině. Odmítají například odběr vzorků krve, protože se bojí, aby se tak nenakazili.

"Gintingovým brali krev a ti umřeli," tvrdí vesničané. "Bojíme se, že nás pošlou do izolace. Izolace, to jsou jatky. Je to místnost, kam stoupí jen ten, kdo chce umřít."

V této situaci jsou náklady léků, roušek a chirurgických rukavic k ničemu. "Nejdřív musíme získat důvěru lidí," říká mluvčí Světové zdravotnické organizace Dick Thompson. "Teprve až teď zjišťujeme, s jakými problémy se vlastně musíme potýkat. Učíme se doslova za pochodu."

Začíná být zřejmé, že na postižené místo musí s léky a zdravotnickým materiálem dorazit lidé, kteří znají místní jazyk, kulturu, zvyky, a vysvětlí vesničanům přijatelnou formou, co se děje a jak by se měli před chorobou chránit.

Genetické analýzy viru, který připravil o život sedm členů Gintingovy rodiny, naštěstí prokázaly, že jde o "standardní" kmen, který nezískal schopnost masového šíření mezi lidmi. Dokonce si uchoval citlivost k léku Tamiflu. Zamotanou situaci v Kubu Simbelangu můžeme proto brát jako vážné varování před uplatňováním metru obvyklého v ekonomicky vyspělých zemí na hodnocení situace v zemích třetího světa.

Spustit audio