Sovětský program Luna (část 1.)

Jaderné výbuchy se nekonaly

Úkolem prvního programu bylo připravit sondy na tvrdý dopad na měsíční povrch, bylo potřeba ověřit zejména základní techniky a postupy pro meziplanetární lety. Druhý program počítal se stavbou sond pro oblet a fotografování odvrácené strany Měsíce, kterou nikdy nelze pozorovat ze Země. A posledním programem bylo dopravení jaderné bomby a její odpálení na povrchu Měsíce, což by přineslo informace o jeho vnitřní struktuře. Bláznivé jaderné výbuchy se naštěstí na Měsíci nakonec neprováděly a v rámci třetího programu byly vyvíjeny sondy pro detailní fotografický průzkum. Jak by ale v případě využití ničivých zbraní zareagoval svět, zejména pak Spojené státy americké? Pravděpodobně by přešly celou záležitost mlčením, neboť samy využívaly kosmický prostor k testování svých jaderných zbraní. Sovětský svaz by navíc mohl celou záležitost pojmout jako využití jaderné síly k mírovému vědeckému poznávání a obhájit tak své počínání před celým světem. Stop jakýmkoli podobným snahám, pokusům a úvahám vystavilo uzavření Mezinárodní úmluvy o mírovém využití kosmického prostoru, která vešla v platnost 10. října 1967 a mimo jiné zakazuje militarizaci vesmíru.

První pokus o vyslání sondy k Měsíci provedli Sověti 23. září 1958 startem rakety 8K72 (R-7/Luna). Bohužel v 93. sekundě letu došlo k havárii nosné rakety a sonda byla zničena. Mise s podobným průběhem se uskutečnily ještě dvě, než se podařilo 2. ledna 1959 úspěšně vypustit sondu Luna 1, která jako první objekt vytvořený lidmi unikla z gravitačního pole Země. Nosná raketa však udělila Luně 1 o 100 m/s vyšší rychlost, než bylo plánováno, a sonda tak protnula dráhu Měsíce o dvě hodiny dříve. Luna 1 tak minula Měsíc o 5 995 km a nesplnila primární cíl mise, kterým byl dopad na jeho povrch. Úspěch se dostavil při misi sondy Luna 2, která odstartovala z kosmodromu Bajkonur 12. září 1959. Celý let probíhal bez problémů a sonda druhého dne ve 22:02:04 UT (světového času) dopadla do oblasti Palus Putredinis, což je v češtině Bažina hniloby. Luna 2 se tak stala prvním výtvorem člověka, který se dotkl povrchu jiného kosmického tělesa, byť šlo o dotek, který byl pro sondu smrtelný.

Sonda Luna 3, která jako první vyfotografovala odvrácenou stranu Měsíce|foto: NASA

Viděli jsme to, co dosud nikdo neviděl

Program Luna pokračoval svu druhou fází a další úspěch sovětské kosmonautiky na sebe nenechal dlouho čekat. Dne 4. října 1959 odstartovala sonda Luna 3, která již neměla za úkol dopadnout na povrch Měsíce, ale měla pořídit snímky jeho odvrácené strany. Proto měla ve své vědecké výbavě poprvé fototelevizní kameru s objektivy o ohniskové vzdálenosti 200 a 500 mm, které prováděly simultánní snímkování. Fotografický film byl ihned na palubě sondy vyvolán, usušen a naskenován s vertikálním rozlišením až 1 000 řádků. Přenos snímků zpět na Zemi byl velmi pomalý a podařilo se odvysílat 12 - 17 snímků (zdroje informací se rozcházejí). Nicméně uveřejněno bylo pouze šest fotografií! Sonda Luna 3 nasnímala celkem asi 70 % odvrácené strany Měsíce, ale záběry byly velmi nekvalitní, s malým množstvím detailů. Přesto se jednalo o další triumf, kterého se ihned chopila sovětská propaganda.

Odvrácená strana Měsíce vyfotografovaná Lunou 3|foto: NASA

Dvě sondy pro podrobnější fotografický průzkum Měsíce, vypuštěné v rámci třetí fáze programu Luna, byly neúspěšné a nepřinesly žádné informace.

Ze Země na Měsíc

Dalším logickým krokem v dobývání Měsíce bylo měkké přistání a práce na povrchu. Sověti se o to pokoušeli od 4. ledna 1963, kdy byla vypuštěna první sonda nové generace, určená právě pro přistání na Měsíci. Kvůli závadě však zůstala na nízké oběžné dráze kolem Země. Neúspěchem skončilo celkem 11 misí, než konečně nastal čas pro Lunu 9. Ta byla vypuštěna 31. ledna 1966, tedy tři roky po prvním pokusu o měkké přistání. K Měsíci dorazila 3. února. Ve výšce 75 km nad měsíčním povrchem se zažehl brzdící motor, který zpomalil rychlost sondy z 2,6 km/s na 15 m/s. Přistávací pouzdro se oddělilo těsně před přistáním a dosedlo do oblasti Oceánu bouří, konkrétně nedaleko kráteru Cavalerius v 18:45:30 UT. Luna 9 se tak stala prvním tělesem, které úspěšně měkce přistálo na povrchu Měsíce, resp. jakéhokoli jiného kosmického tělesa. Přibližně pět minut po dosednutí začala sonda vysílat, ale vědecká práce začala až druhý den. Celkem sonda pořídila čtyři panoramatické záběry, z nichž se nepodařilo odvysílat pouze část posledního. Kromě pořizování fotografií probíhal fyzikální výzkum povrchu Měsíce, měřila se hustota, soudržnost a pevnost regolitu.

Přistávací část sondy Luna 9, která jako první přistála na Měsíci|foto: NASA