Šikanované surikaty

Vyvolává tak v těle svých "poddaných" hormonální bouři, která týraným samicím nedovolí zabřeznout a donosit vlastní mláďata. Bezdětné samičky tak mají dost času a energie na starost o mláďata tyranské vládkyně.

Hrabačky surikaty obývají rozsáhlé oblasti pouště Kalahari. Tyto drobné cibetkovité šelmy žijí ve velkých skupinách, jimž vládne "královský pár". Vůdčí samice spolu s vůdčím samcem plodí osmdesát procent veškerého potomstva. Zbývající členové surikatího společenstva jim pomáhají s výchovou a usilují o to, aby rodina prosperovala. Svou organizací připomíná rodina surikat společenstva včel, mravenců nebo termitů. Dělí se na privilegovanou vládnoucí elitu a masu nezištně pracujících "dělníků".

Kmáni surikatí společnosti se střídají v hlídání kolonie před hady a dravými ptáky. Pomáhají vládnoucímu páru s odchovem mláďat. Přitom malé surikaty svědomitě vyučují. Dávají mláďatům lekce z lovu nebezpečné kořisti, jakou představují třeba smrtelně jedovatí škorpioni.

Před zevrubnějším pohledem do života surikat však zdání rodinné idyly neobstojí. Někdy se tu odehrávají scény přímo hororové. Pokud některá ze samic společenstva zabřezne, pokusí se zabít mláďata ostatních samic. Snaží se tak zajistit vlastním potomkům monopol na pomoc zbývajících členů rodiny.

Tým britských vědců vedený Andrewem Youngem z University of Cambridge zveřejnil v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky pozorování, které dokazují, že surikatí "královny" zacházejí ještě dál. Šikanují podřízené samičky, a ty tak žijí pod permanentním silným stresem. V těle týraných samic stoupají hladiny některých hormonů, což vážně naruší jejich schopnost zabřeznout a donosit mláďata. "Rozmnožovací funkce podřízených samic za těchto okolností kolabují," uvedl Young v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.

Surikatí královna tak zabije dvě mouchy jednou ranou. Zajistí vlastním mláďatům početnou suitu chův, jež se rekrutují z řad neplodných samic. Tím, že podřízené samice nemohou zabřeznout, eliminuje královna zároveň i riziko, že se březí "poddaná" pokusí zabít "královské" potomky.

Podobně organizovaných zvířecích společenství najdeme v přírodě mnohem více. Žijí v nich například jihoamerické drobné opice kosmani nebo jihoafričtí hlodavci rypoši lysí. Vědci vždycky předpokládali, že se podřízené samic vzdávají nároků na vlastní potomky víceméně samy a dobrovolně. Studie Youngova týmu však dokázala, že o dobrovolnosti nemůže být ani řeč. Ostatně i následná péče neplodných samic o královnina mláďata není tak úplně nezištná. Na odchování nového pokolení surikat závisí fungování celé kolonie a podřízené samice pracují ve vlastním zájmu na jejím zachování alespoň tím, že se ujmou role chůvy cizích potomků.