Sestavování vlády před 4 lety a dnes

10. červenec 2002

Když se před 4 lety ujímal premiérské funkce Miloš Zeman a sestavoval sociálnědemokratickou vládu, nazval jí vládou sebevrahů. Zemanův nástupce Vladimír Špidla po vyjednávání s koaličními partnery sestavuje vládu novou.

Podle slov Pavla Rychetského, které pronesl před dvěma týdny v ČT, bylo Špidlovým cílem sestavit vládu dobrou, odbornou, na kterou může být hrdý. Bylo by nefér okamžitě spustit kritický pokřik na adresu zastoupení jednotlivých resortů - koneckonců vláda má nárok na sto dnů hájení, po které se budou jmenovaní ministři usazovat ve svých křeslech a připravovat vlastní agendu dle předem dojednaného vládního programu.

Miloš Zeman se před 4 lety opíral o tzv. opoziční smlouvu, jejíž jeden bod zaručoval, že smluvně opoziční ODS nevysloví vládě nedůvěru. Většina, která tak v poslanecké sněmovně vznikla, zaručovala vládě sebevrahů dostatečné bezpečí. Špidlova vláda je v poněkud jiné situaci. Vytvořil vládu s koalicí KDU-ČSL a US-DEU. Paradoxem, který však politika připouští je skutečnost, že tuto vládu tvoří na jedné straně volebně nejúspěšnější a na druhé straně nejneúspěšnější politický subjekt.

V opozici zasednou ODS a KSČM. Koalice musela hodně slevit ze svých programových cílů, aby obsadila 6 křesel v kabinetu. Jaké ústupky to byly, víme. Byly takové, že předsedkyně US-DEU Hana Marvanová rezignovala na funkci v čele strany, neboť nedostala jediný signál nesouhlasu se sociálnědemokratickou představou o zvyšování státního dluhu a snižování daní. Osud koalice podle různých komentátorů i hlasů z jejího centra je nejasný. Kdyby se stalo cokoli, nehrozí odtud Špidlovi vážné nebezpečí. Vládní koaliční partneři nemají právo veta, tvoří ve vládě spíše apendix a poslanci reprezentující vládní koalici mají být podle představ ČSSD vázáni slibem nehlasovat proti vládním návrhům.

Další rozdíl mezi Zemanovou a Špidlovou pozicí je v tom, že do vysokých funkcí v poslanecké sněmovně nastupují poprvé od roku 1990 komunisté. Ti sice nehodlají koaliční vládu podpořit, blízkost sociálně demokratického a komunistického programu je však taková, že se nelze obávat vysloveného konfliktu. Spíše lze očekávat tichý souhlas. Představují však nebezpečí, které neradno podceňovat. Špidla na sebe společně s vládou bere úkol, který sice v konečném efektu zní více než pozitivně, jeho průvodní jevy však mohou způsobit nemalé potíže. Je to především vstup ČR do EU a současně vize sociálního a pro všechny spravedlivého státu. Především druhá položka v sobě zahrnuje obrovské finanční náklady. Mimo jiné je v rozporu se sociálními trendy v dnešní Evropě. Státní dluh obrovsky naroste - hovoří se 200 mld Kč.

Špidla však ví, a to máme na mysli onu první položku, že vstup do EU bude ve svých počátcích v některých ohledech krutý. Volí proto cestu sociálních jistot před větší motivací občana zapojit se do ekonomického rychlíku. Zde bude zajímavé sledovat budoucí dialog mezi předsedou vlády Špidlou a zřejmě budoucím předsedou poslanecké sněmovny Lubomírem Zaorálkem, který je naopak spíše zastáncem třetí cesty Anthonyho Giddense - motivovat občana k podílu na tržní ekonomice. I zde je patrný a notný rozdíl mezi Špidlovým a Zemanovým přístupem, který se právě o Zaorálkovi vyjadřoval až brutálně negativně.

Zmínili jsme nepodcenitelné nebezpečí, které pro budoucnost představují nastupující komunisté. Právě počáteční obtíže, které budou provázet vstup do EU, mohou způsobit jisté otřesy, kterými prošly bezprostředně všechny nově přijaté státy. Může dojít k útlumu provozu, zemědělské produkce apod. S těmito průvodními jevy jako je kupříkladu nárůst nezaměstnanosti bude muset vláda počítat. Bude však muset počítat i s tím, že těchto otřesů zcela jistě využijí komunisté, kteří, jak víme, mají dost času čekat na chyby. Mohlo by se totiž stát, že ve volbách, které by se měly uskutečnit za 4 roky, může počet jim odevzdaných hlasů ještě stoupnout.

S touto možností Zeman před 4 roky příliš nepočítal. Zvolil podobu solidární sociální demokracie 30. let minulého století, čímž se programově rázem přiblížil vizi centralismu a sociálních výdobytků, které permanentně, a jak jsme viděli i přitažlivě, prosazují komunisti. Špidla nenabízí velkou změnu a bude záležet na jeho vládě, zda nebezpečí dalšího komunistického vzestupu odvrátí. Zatím vize zní: "jezte na dluh, však ony to děti zaplatí."

rse@rozhlas.cz

autor: Martin Štěpánek
Spustit audio

Více z pořadu