Sestav se a leť

Takovou létající stavebnici vyvíjejí výzkumníci na Curyšské vysoké technické škole a plným názvem se jmenuje „distribuované létající pole“ (Distributed Flight Array, DFA). Základním prvkem tohoto pole je šestiúhelníkový díl s vnořenou vrtulí uvnitř. Proto také připomíná spíš vznášedlo, ale díky malé hmotnosti může létat mnohem výš.

Každý z těchto prvků je vlastně malým robotem, který je vybaven senzory. Robůtci se umějí pohybovat po zemi a umějí komunikovat se svými kolegy. Umějí i samostatně létat, ale v této podobě není let stabilní. Jiná situace nastane, když se několik takových segmentů spojí dohromady. Výsledná létající platforma unese daleko větší náklad, má samozřejmě více rotorů, ale její let je také stabilnější. Všechny segmenty spolu i za letu komunikují a na základě údajů ze všech senzorů řídí svůj let. Segmenty dokonce mohou pružně reagovat i na poruchy, tedy na nečekané vysazení některých rotorů.

Systém je dokonalou ilustrací teze, která říká, že každý systém je něčím víc než prostým součtem svých částí. Účelem této stavebnice je sestavení létajícího stroje "na míru", který bude tak silný, jak vyžaduje daný úkol. Ve výsledku tedy nebude docházet k plýtvání zdroji a energií tím, že by se někam posílal zbytečně velký stroj.

Na Curyšské technice konstruují i další druhy létajících robotů. Některé typy učí jejich tvůrci létat a vykonávat manévry synchronizovaně ve skupinách a rojích. Vypadá to, jako by tančili.

Inženýři také řeší dálkové ovládání strojů pomocí pozičního elektronického ovládacího prvku. Ten drží operátor v ruce a připomíná zvláštní "kouzelnou hůlku".