Sedm památníků holocaustu Romů na Slovensku vybudovalo sdružení In minorita
Památníky anebo pamětní desky připomínající holocaust Romů existovaly na Slovensku i před rokem 1989, ale chyběl na nich text, že se jedná právě o romské oběti. Výjimkou byla obec Čierny Balog, kde takovýto památníček osadili už v roce 1968. My si teď řekneme, jak se od té doby situace změnila.
Osazování památníků a pamětních desek připomínajících holocaust Romů na Slovensku v posledních letech zajišťuje občanské sdružení In minorita, jehož členkou je i etnoložka Zuzana Kumanová.
„Když jsme se tím tématem začali v roce 2005 zabývat v občanském sdružení In minorita, shodli jsme se na tom, že je potřeba osadit místa různých typů persekucí, že je třeba, aby v těch lokálních dějinách byla tato místa označená. A tak jsme postavili sedm takovýchto památníků.“
Ale v posledních letech vznikly i další památníky iniciované jinými organizacemi či jedinci.
„Je památník v Dunajské Stredě, který připomíná osudy Romů z jižního Slovenska, které bylo za války anektované horthyovským Maďarskem. A v roce 2014 z iniciativy jednoho z pozůstalých vznikl takovýto památník zase na těch jižních územích, myslím, že ve Zlatých Moravcích.“
Co se týče práce sdružení In minorita, jeho členové chtěli jednak označit lokality, kde byly za války vyvražděny celé místní komunity Romů a po válce už nedošlo k jejich obnovení.
„Takovým místem je obec Lutila. Tam v roce 1944 ze dne na den zmizela tamní romská komunita a už se nikdy nevrátila do obce. Až pozdějším výzkumem se ukázalo, že víc než 40 lidí bylo zavražděných v Dolním Turčeku. Podobný osud měla i romská komunita ve Slatině v okrese Levice. To byla ta jižní území, kde při bojích o tuto obec při jejím osvobozování na Vánoce roku 1944 došlo k vyvraždění více než šedesátičlenné romské komunity. Bylo to v bojích, kdy německá armáda už toto území opouštěla a ještě se nakonec rozhodla pomstít na této komunitě.“
Dále sdružení In minorita označilo místa, kde došlo k masovým popravám.
„Takovým je například lokalita Nemecká, kde byla vápenka a Romové z povstaleckého území byli spolu s ostatním obyvatelstvem sváženi do této vápenky a tam byli zavražděni.“
Dalším významným místem je památník v Banské Bystrici.
„Bylo to první místo, kde jsme osadili památný kámen, to bylo v roce 2005 v Muzeu Slovenského národního povstání. Před dvěma lety v tomto muzeu přibyl i kámen, který reprezentuje romské partyzány, protože takovýto kámen tam do té doby chyběl mezi kameny jednotlivých národností, které byly zapojeny do Slovenského národního povstání.“
Konečně třetím místem jsou bývalé pracovní tábory.
„Ty pracovní útvary, v nichž byli během války internovaní romští muži a podíleli se na významných stavbách, reprezentuje památník v Hanušovcích nad Topľou, což je na východním Slovensku. Tam byl pracovní útvar, v němž romští muži pracovali na stavbě trati Prešov – Strážske.“
A jak Zuzana Kumanová dodává, je důležité připomínat i konkrétní lidi.
„Symbolickým památníkem připomínajícím masový hrob a propojení romského a židovského osudu, je památník na židovském hřbitově ve Zvolenu. Kromě samotného památníku je doplněn i deskou se jmény zavražděných Romů z Podpolaní, protože je velmi důležité připomínat i osudy konkrétních lidí, nezapomenout na ta jména, protože není jiný památník, jiné místo, kam by jejich pozůstalí mohli přijít položit květiny nebo zapálit svíčku.“
Památník vznikl také v Dubnici nad Váhom v areálu dnešní zbrojovky.
„Potom je to památník v Dubnici nad Váhom na místě zajišťovacího tábora, který vznikl v roce 1944 a právě na hřbitově, kde bylo zavražděných 26 nemocných, je poslední z těch památníčků, který jsme odhalili v roce 2007. Jelikož se jedná o nepřístupný prostor, kam se nedá běžně dostat, tak jsme ještě před vstupem do továrny odhalili informační tabuli, aby si kolemjdoucí mohli přečíst o osudu Romů internovaných v zajišťovacím táboře.“
Říká Zuzana Kumanová z bratislavského občanského sdružení In minorita.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
