Sardinská Mussollinia

22. září 2010

Při svých návštěvách cagliarského filmového archivu jsem objevoval řadu pozoruhodných snímků. Jednalo se především o díla italských dokumentaristů, kteří čas od času natáčeli i na Sardinii. Do rukou se mi dostalo také pár propagandistických filmů z dob Mussolliniho vlády. Z časů, kdy se Sardinie podle plánů fašistického diktátora měla stát výkladní skříní Itálie. Touženou Mussollinií.

Protože hlavním úkolem fašistické vlády byla hospodářsky soběstačná Itálie, Mussollini dal ve dvacátých letech minulého století zelenou velkým investičním projektům. V sardinských horách byly vystavěny přehrady a nížiny začaly protínat kilometry zavlažovacích kanálů. Vrcholem bylo budování Carbonie - jakéhosi sardinského Havířova. Na jihozápadě ostrova tak vzniklo ukázkové hornické město. V bažinaté oblasti, kde se před tím převážně negramotní lidé živili chovem ovcí.

Projev Benita Mussolliniho na náměstí Carbonie byl plný optimismu a odhodlání. Na ostrov přijížděli noví osadníci a z pastevců se stávali havíři. Desítky těžních věží slibovaly prosperitu. Krize však na sebe nenechala dlouho čekat. Jakmile se po druhé světové válce začal trh rozšiřovat, sardinské suroviny - včetně carbone neboli uhlí - se ztrácely schopnost konkurence. Tisícům lidí, kteří podlehli snu o zajištěné budoucnosti, se přestalo dostávat práce a nebýt sociálních opatřením bohatnoucí Itálie, kdoví, jak by vše dopadlo.

Logo

Ovšem Sardinie začátku 20. století byla jedním z nejchudších koutů středomoří. Snad i proto dodnes na Mussolliniho éru ostrované vzpomínají spíš v dobrém. Paradoxně právě během jeho diktatury totiž měli pocit, že nejsou pouhým přívažkem Itálie. Třicátá léta byla pro tento kout středomoří prostě dobou nadějí...

Rozhlasový dokument Petra Slintáka zazněl v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 6. 6. 2008.

autor: Petr Slinták
Spustit audio