S čím jde Gross na vnitro?

Na pražský hrad totiž dorazil dopis premiéra, ve kterém žádá hlavu státu, aby zmiňovanou výměnu učinila. A protože president republiky s ní souhlasí, půjde už pouze o nezbytnou formalitu. Přitom ke změně v čele vnitra dochází v době rozjitřené atmosféry kolem speciálních policejních útvarů.

Na jejich práci existují rozdílné názory a Václav Havel se obává, aby jejich činnost nenarušily zbytečné změny. Ty údajně nechtěl dopustit odcházející ministr vnitra Václav Grulich. Ve hře je prý snaha zabránit policii v rozkrytí různých podivných operací některých velkých bank, které by mohly vést ke konkrétním politikům a mohly by vnést světlo do financování politických stran.

Zmatek vyvolaný personálním zemětřesením ve specializovaných policejních útvarech by jim kvalitní práci minimálně zkomplikoval. Také odvolání ministra Bašty, který měl ve své kompetenci tajné služby, nucená rezignace ministra vnitra a úvahy o demisi ministra spravedlnosti nemusí být v této souvislosti pouhou shodou okolností.

Ostatně některé výroky Jaroslava Bašty a Václava Grulicha to naznačují. Například Grulich přiznal, že do jeho personální politiky se mu snažil mluvit šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf. Takže by Grulich mohl odejít na jeho nátlak. Uvolněné křeslo by pak mohl obsadit člověk, který by příslušným změnám ve speciálních policejních útvarech nebránil. Vzhledem k tomu, že se novým ministrem vnitra v úterý stane Stanislav Gross, nemělo by tomu tak být.

Gross se nechal slyšet, že sice počítá s některými personálním změnami, ale že si do nich nenechá nikým mluvit. A protože president republiky nemá ke Grossovu jmenování žádné výhrady, věří patrně tomu, že se nový ministr nebude snažit práci speciálních policejních složek nějakým způsobem paralyzovat.

V jeho pohledu ho mohou utvrzovat vztahy mezi Grossem a Šloufem. Právě Gross po jmenování Šloufa šéfem premiérových poradců za tento krok Zemana kritizoval. Není asi náhodou, že za to byl od předsedy sociální demokracie odměněn tím, že přestal být korunním princem ČSSD. Takže Gross by si neměl od Šloufa nechat do své práce mluvit.

Přesto usednutí Grosse do důležitého ministerského křesla nemusí být v dnešní době zrovna šťastné. Jeho nominace i přes zmiňované rozpory s prakticky momentálně nejvlivnějším mužem v ČSSD se dá také interpretovat jako Šloufova snaha zbavit Grosse stranického vlivu. A protože s tím Gross počítá a ví, že přijde o funkce v Poslanecké sněmovně, chce se stát místopředsedou strany. Takže významný post ministra vnitra může být zneužit k vnitrostranickému boji.

Přitom v normálních poměrech v demokratickém státu by neměl být ministr do žádných stranických půtek zatahován. Stanislav Gross se už několik let zajímá o bezpečnostní problematiku, je tedy pravděpodobné, že má o ní dostatek informací. Některé z nich mohou pocházet od lidí působících uvnitř policejních útvarů a tajných služeb. Ti by se mohli pokusit nového ministra ovlivňovat a jeho práci usměrňovat.

Stanislav Gross nastoupí do nové funkce i s dalším handicapem. Aféry kolem získání bytu z titulu poslance původně na dobu neurčitou, kolem používání mobilního telefonu placeného soukromou firmou a také nejasnosti kolem hospodaření mladých sociálních demokratů v době Grossova působení v jejich čele, naznačují, že by nový ministr vnitra nemusel být dostatečně odolný vůči různým tlakům. A těm bude v dnešní době určitě vystaven.