Rychlé šípy slaví 75 let

„Pozor, mám hlas, který uspává“, varoval Jaroslav Foglar své obdivovatele, kteří si jej přišli sobotního lednového odpoledne 1989 poslechnout do Kulturního střediska Osohová na Jižním městě. Fanoušci se však odradit nenechali, podobných příležitostí k setkání s oblíbeným spisovatelem se v minulém režimu nabízelo málo.

Foglar totiž v době normalizace patřil mezi zakázané autory a po více než patnáctileté proluce začala Mladá fronta opětovně otiskovat jeho příběhy až v roce 1986. Důvodem cenzury nebyla jen čepice Dlouhého Bidla, údajně zesměšňující dělnickou třídu, ale jak samotný Foglar v jednom rozhovoru pro Rudé právo z roku 1991 glosoval, měl proti sobě vždy „plejádu zkostnatělých kritiků (…), jímž se moje pojetí práce s dětmi zdálo podezřelé“, „nýmandy“ a „závistivce a teoretiky bez znalosti mentality mládeže“.

Součástí programu, který souvisel s tehdejším 50. výročím Rychlých šípů, byla i výstava a projekce filmů „Rychlé šípy zakládají klub“ Tomáše Vorla a „Tábor černého delfína“ Hynka Bočana z 60. let, ve kterém si slavný spisovatel přezdívaný „Jestřáb“ sám zahrál autentickou roli. Foglar na přednášce povyprávěl o svém dětství, těžko například uvěřit, že snem literárně nadaného chlapce, který občas trpěl úsměšky svého okolí, bylo stát se cukrářem. Namísto dortů a kremrolí se stal mladému Foglarovi osudným skauting. Zážitky ze skautského oddílu se staly hlavní inspirací jeho pozdějších literárních děl.

První vydání Rychlých šípů se datuje k 17.prosinci 1938, příběh tehdy vyšel v časopise Mladý hlasatel. Dne 17. prosince 1988 byla skupinou foglarovců odhalena na Olšanských hřbitovech pamětní deska Janu Fischerovi, prvnímu z ilustrátorů slavného komiksu.