Rozloučení Olgy Valeské, ředitelky končícího Rádia Svobodná Evropa

30. září 2002

Vážení posluchači, milí přátelé. Přes všechny snahy dosáhnout pokračování našeho vysílání nastal čas rozloučení. Je to pro mě velmi těžké po 37 letech s vámi a se Svobodnou Evropou.

Ba vlastně po více než padesáti, protože jsem začala Svobodnou Evropu poslouchat už jako dítě od začátku jejího vysílání. Svobodná Evropa mě provázela mým dětstvím i dospíváním, nejdříve pořady pro děti a mládež jako byly "Mladý hlasatel" a "Rozhovory s mladými lidmi, kteří hledají", později "Rozhlasovou univerzitou" a pak dalšími politickými, kulturními a náboženskými pořady. Jako mnohé z vás i mne formovali myšlenkově Jan Čep, Ferdinand Peroutka, otec Křišťan.

V polovině 60. let jsem se z posluchačky stala autorkou pořadů Svobodné Evropy. Znala jsem její význam z vlastní zkušenosti a to mi dodávalo sílu, vytrvalost a oddanost věci. Proto jsem také nechtěla akceptovat rozhodnutí o našem zániku, aniž bych se pokusila udělat něco pro naše pokračování. Psala jsem různým americkým nadacím, snažila se získat podporu doma i ve Washingtonu. Mnoho významných osobností nás podpořilo a patří jim za to náš dík, tak jako všem těm našim posluchačům, kteří psali na různé americké instituce, abychom mohli pokračovat v práci. Přes všechno úsilí vaše i moje se to však nepodařilo.

A tak často ve vašich dopisech a telefonátech slyším povzdech: "Jak nám to mohli Američané udělat"? Velmi by mne mrzelo, kdyby se vina dávala paušálně americkému lidu nebo americkým úřadům. Na mnoha vládních místech ve Washingtonu byly pro naše pokračování. O našem osudu rozhodlo v podstatě 6 lidí, členové rady guvernérů pro americké zahraniční vysílání. Členy rady navrhl prezident a schválil americký kongres. Amerika je svobodná země a žádný úřad (ani ministerstvo zahraničí) nemůže jednotlivci nařídit, aby změnil svůj názor; a tato rada došla k přesvědčení, že po loňském teroristickém útoku na New York a Washington se musí vysílání Svobodné Evropy soustředit na Afghánistán a jiné země Středního východu.

A tak se dá říci, že české vysílání Rádia Svobodná Evropa se vlastně stalo další obětí Usámy bin Ládina a jeho Al-Kajdy. Osobně se domnívám - a vaše telefonáty a dopisy mi to potvrzují - že jsme mohli a měli vykonat ještě kus práce; nemusím zde rozvádět proč. Vy, naši posluchači, to víte nejlépe.

Budu se ze všech sil snažit, aby to nejcennější, co Rádio Svobodná Evropa za ta léta vytvořila, zůstalo národu (vám) zachováno. Je to především náš archiv, cenné nahrávky úvah a rozhovorů Čepa, Peroutky, Alice Masarykové, Marie Provazníkové, Rafaela Kubelíka a dalších. Z doby novější pak hlasy disidentů, kteří statečně čelili diktátorskému režimu a nacházeli v nás jedinou možnost mluvit k národu. V příštích měsících se budu věnovat k pořádání našeho archivu. Všechno se okopíruje dřív, než bude archiv převezen do Spojených států, kde ho převezme Hooverův institut, který se zavázal, že vše časem zpřístupní na internetu. Kopie však zůstanou v ČR v Československém dokumentačním středisku. Vybrané materiály budou časem publikovány.

Doufám, že se také podaří publikovat další knihu z úvah Časových a nadčasových Jana Čepa, přednášky prof. Zdeňka Sudy z pořadu "Demokracie v teorii a praxi", že se podaří znovu vydat knihu Františka Vohryzky-Konopy "Venkov v temnu" o násilné kolektivizaci našeho zemědělství, která vyšla jen v exilu. Já sama hodlám sepsat své paměti a další publikace, a tak se budeme opět setkávat - alespoň v tisku a snad možná - někdy a někde - na rozhlasových vlnách. Právě tak jako další moji kolegové z Rádia Svobodná Evropa, které tímto dnem končí.

Rozloučit se s námi můžete také ještě ve středu 2. října v 17 hodin při mši ve svatováclavské kapli svatovítské katedrály, kterou bude pan kardinál Miloslav Vlk sloužit na poděkování za dlouholetou činnost Rádia Svobodná Evropa.

Milí přátelé, ačkoliv je mi v tuto chvíli nesmírně smutno, jsem šťastná a hrdá, že jsem větší část svého života prožila ve Svobodné Evropě a mohla vám zprostředkovávat nejen informace ale i demokratické a křesťanské hodnoty. Snažila jsem se, aby nebyly přeťaty zcela duchovní kořeny, které náš národ spojovaly s minulostí i se západní Evropou. A aby neupadli v zapomnění lidé jako Jan Čep nebo Přemysl Piter, Ferdinand Peroutka a další novináři a spisovatelé. Svobodná Evropa pro vás po dlouhá léta spravovala a uchovávala tu část vašeho kulturního dědictví, o kterou vás komunistický režim chtěl připravit. V posledních letech jsem tento úkol měla přímo na starosti. Pokud si myslíte, že jsem mu dostála, jsem spokojená. Děkuji vám za vše, přátelé, Bůh vás opatruj, vaše Olga Valeská.

autor: Olga Kopecká (Valeská)
Spustit audio

Více z pořadu