Robert Schuster: Skončila druhá Rakouská republika. Přijde po ní třetí?

Místo nich připomíná politická mapa Rakouska jedno velké modré moře s několika zelenými ostrůvky. Ukazuje tak místa, kde vyhráli kandidáti dosud opozičních stran, Norbert Hofer za modré populistické Svobodné a Alexander Van der Bellen za Zelené.

Význam prvního prezidentského kola ale nespočívá pouze v politickém přebarvení Rakouska. Ze všeho nejvíc totiž zarazí propad obou vládních stran, jejichž kandidáti nedostali dohromady ani čtvrtinu hlasů. Jen pro ilustraci. Ještě před 30 lety činil součet hlasů odevzdaných ve volbách pro socialisty a lidovce přes 85 procent.

Kam se tyto hlasy poděly? Byli kandidáti lidovců Andreas Khol a sociálních demokratů Rudolf Hundsdorfer tak málo výrazní? Vždyť i v minulosti posílaly obě strany do boje o prezidentský úřad uchazeče, které například zpočátku nikdo neznal, protože to byli často diplomaté. Přesto ale dokázali postoupit do druhého kola a nakonec třeba i zvítězit, jak ukázaly příklady Kurta Waldheima v roce 1986 anebo Thomase Klestila o šest let později.

Čtěte také

V minulosti kandidáti sociálních demokratů a lidovců uspěli i díky tomu, že na jejich zvolení pracovala celá mašinérie jejich politických stran, do níž patřily i odbory nebo různá zájmová sdružení. Tentokrát to zřejmě nestačilo. A tím se dostáváme k meritu věci a k hlavní zprávě nedělních prezidentských voleb.

Voliči totiž definitivně odmítli tradiční fungování rakouské politiky založené na koalici dosud největších stran v zemi, stejně tak na dohodě odborů a zaměstnavatelů. Říkalo se tomu sociální partnerství, jež bylo po mnoho desítek let oporou rakouského politického a společenského systému.

Byl kandidát lidovců Andreas Khol málo výrazný?|foto: ČTK/AP, Ronald Zak,ČTK

Co se na této bázi dohodlo, mělo často dalekosáhlé dopady a dotklo se života každého Rakušana. Vše se dělo většinou za zavřenými dveřmi, což budilo podezření a politickým konkurentům dávalo do rukou argumenty o domnělé neprůhlednosti a škodlivosti celého systému.

Z toho těžila v minulosti populistická Svobodná strana Rakouska. A téma táhne stále, takže se jí daří očerňovat údajný rudo-černý kartel z neschopnosti řešit aktuální politické výzvy, počínaje migrační krizí až po narůstající nezaměstnanost.

Čtěte také

Shodou okolností téměř 30 let poté, co Svobodní pod vedením populisty Jörga Haidera zaveleli k útoku na poválečnou druhou republiku, dosáhli minulou neděli svého, když vítězství jejich prezidentského kandidáta Norberta Hofera zanechalo politické zákonitosti druhé Rakouské republiky v troskách.

Ta tak přestala minulou neděli existovat. Otázkou je, co přijde po ní.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.