Robert Schuster: Když postavení kancléře eroduje, daří se extrémům
Vydrží ještě týden, měsíc nebo přece jenom do konce roku? Po nedávných volbách ve třech německých regionech, které skončily pro křesťanské demokraty kancléře Friedricha Merze fiaskem, je stále naléhavější otázka, jak dlouho on sám ještě bude v čele vlády? Hlavně skutečnost, že ve východoněmeckém Meklenbursku-Předním Pomořansku se kancléřova strana už ani nedostala do parlamentu, není možné přejít jen tak.
Čtěte také
Jen pro připomenutí: Křesťanskodemokratická unie (CDU) tam začátkem devadesátých let vyhrávala volby s 38 procenty. O pár desítek let později tam se 4,9 procenta ztroskotala na pětiprocentní hranici.
Merz měl asi tušení, že to tak může dopadnout. Proto se zjevně snažil rychle převzít iniciativu a už krátce po prvních odhadech volebního výsledku promluvil k veřejnosti.
To je v rámci zavedené dramaturgie volebních večerů, jak probíhají u německých politických stran, velmi neobvyklé. Špatné zprávy totiž jako první komunikují nižší funkcionáři, třeba generální tajemníci nebo šéfové poslaneckých klubů, nikoli předsedové.
Úprk vpřed
Kancléř ale podnikl úprk vpřed, když konstatoval, že volby nedopadly dobře. Dodal ale také, že teď už je po nich, takže bude možné pokračovat v reformách. Své poselství adresoval směrem k široké veřejnosti, zejména však k té stranické.
Čtěte také
Právě tam musí být obzvlášť velká nespokojenost s tím, jak aktuálně křesťanští demokraté – i kvůli Merzovi – navenek působí.
Přitom právě s jeho osobou mnozí členové strany spojovali velké naděje, když ho v roce 2021 v historicky ojedinělém hlasování celé členské základny zvolili za předsedu. Stalo se tak s výraznou většinou a v očekávání, že Merz otočí kormidlo znovu konzervativnějším směrem a k pozicím, které dlouholetá šéfka strany, kancléřka Angela Merkelová, postupně opouštěla.
Tušili, že to nebude jednoduché a že při tom Merz narazí na značný odpor. Ale že nakonec jako šéf vlády bude v mnohém pokračovat tam, kde skončila Merkelová, to asi málokdo z nich považoval za možné. Přesně to se však stalo.
Vítězná Levice
Pokud kancléř v minulých týdnech nežil v úplně jiné realitě, musel si nejpozději během nedávných volebních kampaní uvědomit, jak moc klesla jeho popularita, a to nejenom na východě Německa. Z toho plyne, že pro příští volby, ať už se budou konat v řádném termínu – čili v roce 2029, nebo dříve, by tak byl spíš hypotékou než přínosem. V těchto mantinelech se nyní bude odvíjet jeho další působení v politice.
Čtěte také
V jeho prospěch může hrát, že situace, v níž se nachází, je natolik bezvýchodná, že se na jeho místo nikdo moc nepohrne. To se ale může změnit už na jaře příštího roku, zejména po volbách v co do počtu obyvatel největší spolkové zemi, Severním Porýní-Vestfálsku.
Pozornost, která je nyní přirozeně věnována dalšímu osudu německého kancléře, by ovšem neměla zastřít skutečnost, že série německých regionálních voleb přinesla kromě vzestupu protimigrační Alternativy pro Německo (AfD) ještě další dramatický výsledek: Vítězství postkomunistické Levice v německé metropoli.
Německo se mění k nepoznání
Což o to, že tato strana svým voličům slibovala radikální řešení permanentní bytové nouze ve městě v podobě znárodnění velkých hráčů na trhu s byty. Vlídná tvář jejich hlavní kandidátky zakrývala, že Levice je zároveň především stranou, jež má ve svých řadách extremisty, kteří mimo jiné otevřeně upírají Izraeli právo na existenci.
Do celkového obrazu vskutku zvláštních lidí v jejím okruhu také zapadají snímky zachycující hlavu jednoho z kriminálních arabských klanů, jak v Berlíně na volební párty Levice slaví její úspěch v metropoli.
Členové tohoto kriminálního uskupení mají mimo jiné na svědomí loupež vzácných šperků v Drážďanech a jiné trestné činy, zřejmě kontrolují část berlínského podsvětí. Vedení Levice se od klanu vzápětí distancovalo, ale pochybnosti zůstávají.
Vedle epizody o klesající autoritě kancléře zapadá i tato událost do příběhu o zemi, která se přímo před očima všech mění k nepoznání.
Autor je editor deníku Právo
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
