Richard Seemann: Před 80 lety se narodil Jiří Dienstbier

20. duben 2017
Richard Seemann

Ve středu v předvečer 80. nedožitých narozenin Jiřího Dienstbiera se konala na jeho počest v hlavní síni Senátu parlamentu České republiky konference s přiléhavým názvem „Svoboda – snění a realita“.

Předseda senátu Milan Štěch, předseda ústavního soudu Pavel Rychetský s dalšími bývalými vrcholovými politiky, politology, sociology a historiky zde uvažovali o tom, jak byly naplněny myšlenky, za které po celý svůj život usiloval jubilant, kterému byl před šesti lety z těchto prostor vypraven jako senátorovi pohřeb.

Nebylo přitom zde opomenuto, že na vývoj jeho názorů měli vliv osobnosti dnes již často zapomenuté, jako František Gel a Milan Weiner, kteří jej vyučili v tehdejším Československém rozhlase jako řadu jiných, novinářskému řemeslu.

Dienstbier po absolvování Filozofické fakulty Karlovy univerzity v roce 1958 nastoupil jako elév do tehdejšího zahraničního vysílání Československého rozhlasu, a nikoliv náhodou do její zahraničně politické redakce, protože se ve svých studiích zaměřil na tuto oblast.

Jiří Dienstbier 17. listopadu 2009

Ovlivnil naši cestu na Západ

Pro jeho rozlet však bylo rozhodující, když odtud po zaučení přešel do zahraničně politické redakce vedené Weinerem, která mu umožnila jako nadanému novináři vyletět do zahraničí, kde tři roky působil do roku 1967 jako korespondent na Dálném Východě.

V následném roce v srpnu 1968 se zapsal do dějin jako odpůrce okupace a podílel se rozhodujícím způsobem na jeho vysílání. Od následného roku pak byl zpravodajem ve Washingtonu, odkud byl odvolán normalizačním vedením rozhlasu. Ačkoliv věděl, co ho bude čekat, vrátil se zpět do své vlasti, přestože měl řadu lákavých nabídek.

Ministr zahraničí Jiří Dienstbier a jeho rakouský kolega Alois Mock stříhají železnou oponu

Byl však neústupným bojovníkem za ideály, které vyznával a plně se zapojil v následném dvacetiletí do odporu proti normalizačnímu režimu. Patřil mezi první signatáře Charty 77, byl jejím mluvčím a nenechal se zlomit ani tříletým vězením. Listopad 1989 jej zastihl jako topiče Metrostavu, jediného zaměstnání, které mu bylo dovoleno.

Odtud však přímo vedla jeho cesta do Černínského paláce, kde převzal funkci ministra zahraničních věcí. Pobyl zde sice jen necelé tři roky, ale během této doby ovlivnil rozhodujícím způsobem naši cestu směrem na Západ.

Od jeho prvního kroku odchodu okupačních vojsk a zrušení Varšavské smlouvy umožnil, aby se naše země se mohla stát členem NATO a Evropské unie. Jak konstatovali účastníci senátní konference, vstoupil tak Jiří Dientsbier do historie naší země, i když o naplnění všech ideí, o které usiloval, bude nutno ještě bojovat.