Revoluce musí být nenávist a zabíjení, říkal Che Guevara. Zabili ho před 50 lety

9. říjen 2017

Před padesáti lety zemřel Ernesto Rafael Guevara, řečený Che. Revolucionář, vrah s podmanivou tváří, mladík, který projel na motorce Latinskou Ameriku a stal se ikonou levicového revolučního hnutí.

Není zřejmě známější ikony levicového revolučního boje, než byl Che Guevara. A paradoxně, není nejspíš mnoho jiných osobností, které by byly tak dobrým prodejním artiklem. Dodnes se s jeho portrétem setkáváme na tričkách, plakátech nebo dalších upomínkových předmětech nejen ve státech Jižní Ameriky, ale i na Západě, a to i padesát let po jeho smrti.

Bolivijský prezident Evo Morales se vypravil do vesnice La Higuera, kde Guevaru a jeho bojůvku v roce 1967 zlikvidovaly vládní síly. „Jsme zde, abychom upomínali na naše zásady a osvobození národů," řekl u Guevarovy busty, ke které položil květiny. Morales je prvním prezidentem Bolívie náležící k domorodému indiánskému etniku.

Vzpomínkové akce za účasti mnoha tisíc diváků, se odehrály i na Kubě. „Ale Che není mrtvý, jak chtěli jeho vrazi, nýbrž žije dál skrze své dílo a národ, jenž ho obdivuje a následuje jeho příkladu," prohlásil před Guevarovým mauzoleem v Santa Claře kubánský viceprezident Miguel Diaz-Canel, o němž se mluví jako o možné nové hlavě státu.

Guevarovu památku uctil na Twitteru i místopředseda venezuelské vládní socialistické strany Diosdado Cabello. Pochvalně se na jeho adresu vyjádřil i předseda prorežimní mládežnické organizace Nikaraguy.

Jezdec na motocyklu

Pochod 5. května 1960 v Havaně. Zleva Fidel Castro, Osvaldo Dorticós, Che Guevara, Augusto Martínez Sánchez a Antonio Núnez Jiménez

Ernesto Rafael Guevara de la Serna se narodil v Argentině v rodině architekta irsko-španělského původu a španělské matky. Byla to právě ona, která jej přivedla k četbě knih Marxe a Engelse a podílela se na jeho levicovém smýšlení a příklonu ke komunismu. Na gymnáziu nebyl nijak pronikavým studentem, spíš ho bavilo ragby, kde uplatnil své vůdcovské sklony a cílevědomost. Při dalším studiu na medicíně byl považován již za nadprůměrného studenta. V posledním ročníku studia v roce 1952 se Che (tento přídomek získal Guevara nadužíváním slůvka che - zvolání ve smyslu „hele") vydal na stareém motocyklu Norton 500 napříč Latinskou Amerikou. Na cestě ho doprovázel kolega ze studií Alberto Granado, který později na Kubě založil lékařskou fakultu. Vedle Guevarovy vlastní knihy Motocyklové deníky vznikla i jeho kniha Con el Chepor America Latina, která se stala zdrojem informací o jejich vzájemném vztahu a o tom, jak bída, s níž se na cestě setkali, přispěla ke Guevarově radikalizaci. Na podkladu obou děl v roce 2004 vznikl film Motocyklové deníky. Záměrně apolitický pohled představuje Guevaru jako ikonu, která jako by se do filmu obtiskla z čerstvě vypraného trička. Jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a Francois Chalais Awarda cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes.

V roce 1953 Ernesto Guevara odcestoval do Guatemaly, kde ještě coby zcela neznámý četl Stalinovy spisy a podporoval levicového politika a posléze prezidenta Jacoba Árbenze zvoleného v demokratických volbách. V roce 1954 byl prezident svržen pučem vyvolaným Spojenými státy a nahrazen vojenskou juntou. Tato zkušenost pak napříště určila Che Guevarův postoj k USA, které vnímal jako imperialistickou mocnost. V roce 1955 se Che Guevara v Mexiku, kam uprchl z Guatemaly, seznámil s Fidelem Castrem a narukoval do jeho jednotek právě jako lékař. Záhy se ale stal jeho pravou rukou a z Castra, který původně ke komunismu neměl vztah, se vlivem Guevary stal radikální marxista. Po svržení Baptistova režimu na Kubě Guevara obdržel kubánské občanství a začal působit na různých postech v nové Castrově vládě. Krátce po revoluci se nejdříve angažoval v masových popravách v havanské pevnosti La Cabaña. V této souvislosti je známý i jeho výrok: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme popravovat," který pronesl při projevu v OSN v New Yorku.

Později se stal prezidentem kubánské národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu a snažil se dál propagovat svou vizi dosažení spravedlivé beztřídní společnosti. V této funkci byl zastáncem tvrdé centralizace a rozpočtového financování ekonomiky (v době výkonu této funkce byl jeho poradcem i československý ekonom Valtr Komárek). Kubánští antikomunisté zejména z exilu však Che Guevaru vždy považovali za vraha a a teroristu. Guevara, jenž na Kubě nechal popravovat politické oponenty, hrál také jednu z hlavních rolí při rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě v roce 1962, což hrozilo přerůst v jaderný konflikt.

Po úspěchu revoluce na Kubě se od roku 1965 pokoušel o její zopakování v Kongu a Bolívii. Jeho zabití v této zemi ve věku 39 let přispělo ke zrození mýtu. Předcházelo mu však, podobně jako u prezidenta Árbenze, který na přelomu roku 1955/56 žil u nás v politickém azylu, zastavení v Čechách. Několik měsíců v roce 1966 žil Che Guevara inkognito nedaleko Prahy a léčil si astma, jímž trpěl od dětsví a které ho údajně přivedlo i ke studiu medicíny.

Guevaru vyhnal Fidel

Co je tak přitažlivého na muži, který svého času prohlásil: „Revoluce musí být nenávist a zabíjení" a celý život propagoval dosažení svých snů ozbrojenou cestou?

„Když jsem po okupcaci Československa vojsky Varšavské smlouvy přiletěl do Rio de Janeira, ubytoval jsem se v chudiské čtvrti Lapa. Ocitl jsem se mezi revolučními studenty, kteří byli šťastní, že konečně vidí živého člověka, který žije v komunismu. Byli velice překvapeni, že jsem názorově zcela na opačné straně než oni. Che byl pro ně jediný schopný revolucionář, který byl schopen napravit křivdy a bídu Latinské Ameriky. Vůbec je nezajímalo, že byl mizerný partyzán, který neuspěl ani v Kongu ani v Bolívii, měl na rukou krev a na svědomí dva tisíce životů. To trvá dodnes. Od Mexika po Chille jsou univerzity polepeny tou skvělou fotografií Alberta Kordy. Ikonu z něj ovšem záměrně vytvořil Fidel Castro. To on z něj udělal profesionálního revolucionáře, protože na Kubě mu překážel. Che Guevara byl zastáncem čínského typu komunismu, ale Castro potřeboval spolupracovat se Sověty, a proto se potřeboval Che Guevary zbavit. Kromě toho, mladí lidé mají potřebu být revoluční, chtějí bourat staré pořádky, to je přirozené. Charismatický, mladý Guevara, hezký chlap, který projel na motorce Latinskou Ameriku, je ideálním hrdinou a také ideálním objektem marketingu. I proto se o tom ostatním nemluví," říká etnolog, spisovatel a novinář Mnislav Zelený.

Che Guevara, ilustrační obrázek

Studio Korda proslavila například i fotografie po zuby ozbrojeného Fidela Castra, jenž coby spolujezdec na motorce podává ruku Ernestu Hemingwayovi. Kordova fotografie Che Guevary je jednou z nejčastěji reprodukovaných na světě.

Spustit audio