Registrované partnerství

Tak se i stalo. Kvůli registrovanému partnerství se střílet nejspíš nebude, alespoň ne z vládních míst. Mezitím však došlo k přestřelce v tisku. 9. července se v Lidových novinách ošil na adresu homosexuálů Ludvík Vaculík. Učinil tak svým osobitě přímočarým způsobem, tedy nekonvenčním formulováním pointy, kterou sám pokládá za důležitou (cituji): "A totéž si myslím o boji homosexuálů za právní povýšení jejich úchylného, směšného vztahu. Co je v něm třeba právně zajistit, to si sjednejte smluvně. Ale jste pod čarou normálu, buďte si tam a nekřivte ji k sobě" (konec citátu). - Na to se ozvalo několik zavedených publicistů, kteří se těší pověsti liberálů, a ti Vaculíka jednoduše okřikli. Žádné důvody, žádné úvahy, třebaže tu příležitost byla. Ani renomovaný týdeník Respekt jí nevyužil, ale spokojil se s pouhým okřiknutím.

Vaculíkovo zavrčení lze přitom snadno rozklíčovat. Nastoluje otázku, zda je homosexualita pouhou variantou normy, nebo abnormitou. Sám Vaculík asi není homosexuálům nakloněn, ale jeho slova se dotýkají toho podstatného, co obsahuje registrované partnerství jako politické téma: nejde o to, zda homosexualitu tolerovat, o tom snad není pochyb; jde o to, zda privilegovat jejich soužití. Mnohým, zdá se, není jasné, že tradiční manželství (potažmo tradiční rodina) jakožto právní instituce je výsadou. Asi se už zapomnělo, proč.

Registrované partnerství je jedním z dlouhé řady témat, která se přes svou diskutabilnost ocitají mimo oblast racionality. Jinými slovy, rozumná řeč o nich není možná. - Takových máme u nás hodně (z těch nedávno oživlých k nim patří i tzv. Benešovy dekrety.). Vždy jsou tu proti sobě dva tábory, které mají své argumenty, ba i námitky proti argumentům opačné strany. Ty se ale v dialogu už nesetkají, protože ten se prostě nekoná.

Politický význam registrovaného partnerství je zřejmý. Je však odvozen od jeho jiného významu, totiž filozoficko-antropologického. Nelekejme se tohoto označení a raději si všimněme, že se tu střetávají dvě odlišná pojetí člověka a společnosti: konzervativní a liberální. ? Mnozí naši politici i publicisté, kteří se vydávají za pravicové, často vyslovují tato dvě slova jedním dechem. Zatím nás nedokázali poučit, co znamenají a hlavně jaký je mezi nimi vztah.

Více než politikům přisuzuji tento nešvar žurnalistice, která - až na čestné výjimky - preferuje jednorázové efekty, ale rezignuje na pěstování odpovědného přemýšlení. Nevybízí k němu ani veřejnost, ani politickou elitu. Je to škoda, protože tím, co by pozvedlo naši pokleslou politickou kulturu, mohla být právě kultivovanější žurnalistika. Nedávná přestřelka na téma registrovaného partnerství budiž toho dokladem.

rse@rozhlas.cz