Reakce politiků na povolební jednání

Námětem diskusních pořadů byly dialogy na téma povolebních vyjednávání o programovém prohlášení příští vlády, dokument se zase obracel do historie naší komunistické minulosti. Obě diskuse naznačily složitost dnešní politické situace, zejména pozadí koaličních jednání, jejichž stav se co chvíli mění a nelze předem zajistit ani jejich úspěšnost, ani termín jejich ukončení, a ozřejmil priority a posloupnost jednacího programu. I. Pilip z US-DEU a J. Zahradil z ODS v televizní Sedmičce naznačili, že nůžky v české pravici se dále rozevírají. Současně byla zaznamenatelná jistá nostalgie ze strany ODS, že zřejmě odejde do čisté opozice a že se z US-DEU po volbách stal stranický trpaslík, který se však netají ambicemi a podmínkami, za kterých hodlá usednout v příští vládě. I I. Pilip vyslovil velmi odvážně a možná neprozřetelně, když mluvil o sobě a o H. Marvanové. Dalším Pilipovým výrokem, který by mohl způsobit jistou kontroverzi, pak byl požadavek, že US-DEU bude v příští vládě požadovat stejný podíl moci jako KDU-ČSL. Pakliže tomu tak nebude, není vytvoření této vlády možné - podotkl I. Pilip.

V čem lze spatřovat neprozíravost podobných výroků, na to odpověděl večer P. Rychetský v pořadu Naostro. Zdůraznil, že personální obsazení vlády zatím vůbec není ne programu dne (to na adresu sdělovacích prostředků). Podle Rychetského sdělení je cílem V. Špidly jako prezidentem jmenovaného premiéra sestavit vládu kvalitní, na kterou může být hrdý, s osobnostmi nezatíženými negativní politickou minulostí, a to i z polistopadového období. Současně akcentoval skutečnost, a to na adresu médií i účastníků jednání, zprostředkovaně I. Pilipa, že v případě vládní personalistiky bude klást podmínky především vítězná ČSSD. P. Rychetský připustil, že neúspěch jednání může způsobit předčasná diskuse na toto téma či personální podmínky, na které ČSSD v žádném případě nepřistoupí.

Velice zajímavou pasáží Rychetského vystoupení byly i informace na téma přímé volby prezidenta, na té se všichni koaličníci sice shodli, mohou dokonce počítat s podporou KSČM, ovšem proces, který by vyústil ve změnu ústavu, je z časových a především legislativních důvodů natolik náročný, že nástupce V. Havla zcela určitě přímo volen ještě nebude.

Při inflaci televizních či rozhlasových diskusí, při inflaci rozhovorů s předními politiky, jak je přináší tisk, se stává, že je jejich konzument přestává vnímat či informace rozlišovat. Je to způsobeno jednak monotematikou, jednak jazykem, který se slévá ve stejný tok slov. V neposlední řadě jsme mnohdy svědky stále stoupající virtuozity našich politiků neříci vlastně nic. Nebyl to však případ P. Rychetského, který naznačil mnohé, např. že současná vládní programová jednání neprobíhají pouze mezi ČSSD a Koalicí, nýbrž i v Koalici samé, ve které nejsou některé body ani zdaleka jednotné. Uveďme příklad registrovaného partnerství či obsazení důležitých parlamentních funkcí komunisty. Podle Rychetského, který je zatím optimistou, však stoprocentní záruka úspěchu jednání není. Jak víme, rozhovory byly přerušeny v okamžiku, kdy strany nevyřešily klíčové body, které partnery programově dělí a nikoliv spojují. Zde je podle některých komentátorů nebezpečí možné nedohody. V tom případě by platila varianta menšinové vlády s podporou KSČM.

Tím se dostáváme k dalšímu nedělnímu televiznímu akcentu. V úvodu jsme zmínili dokument ČT2 Co naše nátura, který popisuje naši komunistickou historii od r. 1948 až po začátek znovubudování demokracie po r. 89. Na něm byl pro tuto dnešní poznámku důležitý dokumentovaný rys naší nátury, který nám dává zapomenout na věci podstatné, žene nás k malichernostem, aby to důležité uniklo mezi prsty, posléze z ničeho nic se objevilo a všechny pořádně zaskočilo.

Tím je přeneseně renesance českých komunistů, se kterými se musí začít politicky počítat, neboť nás k tomu nutí systém, který právě komunisté destabilizovali a který se jmenuje - demokracie. Jak bude pokračování jejího znovunastolení vypadat? To bude záležet na těch, kteří právě jednají, a pak na nás, zda dokážeme některé rysy naší nátury potlačit a s nimi i to, co by mohlo to, po čem společnost tak dlouho prahla, znovu destabilizovat.