Rady k nerozumnému vychování dětí

Knížka by se dala charakterizovat jako "pedagogika naruby". Již název úvodní kapitoly byl pozoruhodný: Prostředkové, jak bychom sobě u dětí nenávist získali. Autor v ní čtenáře nabádal, že toho se nejlépe dosáhne tím, když se jim bude činit bezpráví, protože po něm nenávist dětí již sama od sebe povstane. Mezi dalšími "prostředky" uváděl Salzmann to, když by se jeden z manželů snažil poštvat děti proti svému partnerovi, když by si rodiče nevšímali dětských radostí, když by se dětem odepíralo všechno, co jim dělá radost, když by děti byly často tupeny a uráženy, když by jim rodiče soustavně nedůvěřovali. V dalším textu se pak zabýval tím, jak dosáhnout, aby se dětem vštípila nenávist a závist k druhému dítěti, jak by se měly děti navykat ukrutnosti a jak dosáhnout toho, aby byly mstivé a aby měly radost z cizího neštěstí.

V samostatných částech knihy byli čtenáři poučováni i o tom, jak by co nejlépe a nejúčinněji dosáhli toho, aby byly děti svévolné, aby se naučily lhát a pomlouvat, aby byly vzdorovité, aby byly mlsné, mrzuté, tupé či žravé a ke všemu nemotorné. Pozornost byla věnována i poučení o tom, jak naučit děti nepořádku, jak dosáhnout toho, aby byly lakomé, aby nacházely zalíbení v zahálce, a jak by se co nejlépe a nejrychleji naučily nejrůznějším nectnostem. Dětem se měl podle autorem předkládaného návodu vštěpovat i strach ze smrti a strach z bouřek. Rodiče měli být knížkou také náležitě poučeni o tom, že pokud budou dětem lhát a klamat je, tak jim děti nebudou věřit, a jestliže chtějí, aby jimi děti opovrhovaly, měli by je seznamovat se všemi svými chybami.

V závěrečných pasážích knihy pak byly přehledně uváděny rady, "jak připravit děti o zdraví". Zdůrazňovalo se, že nejlepším způsobem je děti rozmazlovat, odepírat jim čerstvé povětří, navykat je na lahodná jídla a pamlsky, dávat jim užívat přemíru nejrůznějších léků a ponechávat je ve styku s nemocnými osobami. Jako "krásný prostředek", jak udělat z dětí mrzáky, text knihy uváděl, že by se jim měly dávat od útlého dětství šněrovačky. Salzmann, který svoji Račinku psal také na podkladě osobních zkušeností s výchovou vlastních dětí, tak napsal s nebývalým nadhledem knihu, kterou bychom po právu mohli nazvat učebnicí "pedagogiky naruby". Ve své době představovala svým pojetím zcela ojedinělou práci, která se po dlouhá desetiletí těšila značné popularitě a čtenářské oblibě.