Radko Kubičko: Zemřela Květa Neradová

Přiznám, že jsem o ní tehdy věděl jen málo, že se věnovala křesťanské teologii, že s Tomášem Halíkem založila poloilegální sdružení Vigilie, vedla bytové semináře, že byla za komunistického režimu za svou křesťanskou orientaci sledována Státní bezpečností, že po Listopadu 1989 zakládala s požehnáním tehdejších církevních kruhů Vyšší odbornou školu publicistiky, když předtím už poněkolikáté odešla z fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy.

Často o tom vyprávěla s humorným nadhledem, kterak ji nakonec ze školy titíž lidé, kteří byli myšlence školy nakloněni, bez skrupulí vyprovázeli. S pobavením vzpomínala i na jednoho z nepřehlédnutelných učitelů, který se později stal smutným hrdinou aférky na ministerstvu školství za ministra Dobeše.

Přesto tu zanechala neopominutelnou stopu a je až neuvěřitelné, kolik ze současných známých žurnalistů se k ní hlásí. Přátelská atmosféra, která tu za jejího vedení panovala, přála zjevně tvůrčímu kvasu i novým talentům.

Čtěte také

Zmiňovala se ale také občas i o svém životě, zaujala mě například její vyprávění, jak se jí žije v samém srdci hlavního města a jak i dříve se svými rodiči žila nedaleko od pražského Karlova i Václavského náměstí a se sousedy tam v době nedostatku potravin pěstovali různá hospodářská zvířata, prakticky uprostřed města.

Ale ke skutečné spolupráci s ní jsem se dostal až na Vánoce téhož roku 2002, kdy se zrodil nápad vyplnit tento náš pořad komentářů a analýz o svátcích něčím jiným než aktuální publicistikou. A tak jsme začali s režisérkou Hanou Vohryzkovou natáčet podle výběru profesorky Neradové díla českých básníků.

Papež Jan Pavel II.|foto: www.johannespaulii.va

Nejprve to bylo s tématem Vánoc, pak jsme přirozeně pokračovali Velikonocemi, svátkem svatých Cyrila a Metoděje, svatého Václava a opět Vánoc. Tak se zrodil náš rozhlasový sváteční kalendář v pořadu Názory a argumenty.

Její pořady se staly v reprízách pravidelnou a trochu jistě i svéráznou součástí svátečních vydání a naposledy jsme z tohoto vzácného archívu čerpali i o loňských Vánocích. Jí vybranou báseň Františka Lazeckého v podání dnes už také zesnulého kolegy Jaroslava Čmehila jste, vážené posluchačky a vážení posluchači, slyšeli na Štědrý den už po čtrnácté.

Čtěte také

Profesorka Květa Neradová pořady uváděla a texty básníků rozšiřovala i o další díla českých intelektuálů.

Často jsme spolu hovořili o vztahu ke křesťanství a bylo jasné, že její přístup je velmi tolerantní, nekonformní, s odporem k sektářství, k mocenskému zneužívání jakékoliv ideologie, včetně křesťanské myšlenky. Oficiální církevní autority by z jejích úvah asi radost neměly, ale o to více je prožívala a o to více byly přitažlivější i pro druhé. Byla vždy pro živý výklad všech křesťanských i církevních idejí a zásad a ironizovala jejich nekritické a účelové používání.

Čtení Bible|foto: Comstock Images

Nakonec jsme se proto vrhli i do kontroverzně křesťanského svátku Mistra Jana Husa 6. července a vznikl z toho skvělý, trochu svátečně oslavný, ale zároveň kritický pořad, kde Husovy myšlenky předčítal kolega Martin Štěpánek. A zcela nakonec připravila Květa Neradová pořad i ke Svátku práce 1. května, s tradicí ryze socialistickou, ale ke kterému se nakonec přihlásili i katoličtí křesťané svátkem svatého Josefa dělníka.

Zcela citlivě, taktéž kriticky i dojemně jsme se také společně s ní v roce 2005 rozloučili s charismatickým papežem Janem Pavlem II., když velmi pohotově a žurnalisticky zareagovala na jeho úmrtí pásmem z jeho díla i z Bible, stejně jako hodnocením jeho osoby i historické role při pádu komunistických východoevropských režimů.

Čtěte také

Bibli znala naprosto dokonale a nikoliv jen nazpaměť. Ovládala všechny její zákruty i výklady, snad jen o něco méně dokonale, než její samotní tvůrci.

Jestli Lída Rakušanová včera ukončila náš pořad slovy, že profesorka Květa Neradová bude chybět, pak je to nutné jen podepsat.