Předci odhalení po třech tisíciletích

Průzkum jeskyně Lichtensteinhöhle na úpatí německého pohoří Harz započal v roce 1993. Podzemí záhy vydalo šokující objev. Před třemi tisíciletími tu bylo pochováno čtyřicet lidí. V době bronzové byly běžné pohřby v otevřené krajině. Co přivedlo pravěké obyvatele podhůří k tomu, aby nebožtíky skryli v jeskyni? Podle některých teorií bylo v jeskyni dávné kultovní místo, kde se přinášely bohům lidské oběti. Lichtensteinhöhle mohla dokonce skrývat pozůstatky po dávných kanibalských hodech.

Kosti byly pokryty silnou vrstvou vápenatých solí, které se na lidských ostatcích vysrážely z vody stékající z vápencového stropu jeskyně. Minerály kosti zakonzervovaly. Před rozkladem ochránily i dědičnou informaci. To dovolilo genetikům z Götingenské univerzity provést analýzy DNA. Jejich výsledky prokázaly, že všichni mrtví byli příslušníky jedné rodiny.

U dvou nebožtíků odhalily genetické testy velmi vzácnou variantu DNA. Vědci požádali současné obyvatele vesnic z okolí jeskyně o vzorky DNA a uspěli u tří stovek venkovanů. Hned u několika rodin byla odhalena stejná raritní varianta DNA, jakou vlastnili nebožtíci z Lichtensteinhöhle. Je celkem pravděpodobné, že její dnešní nositelé jsou potomky lidí, kteří byli pochováni v jeskyni.

"Nositele jména naší rodiny jsem dokázal vystopovat až do roku 1550," říká zeměměřič Uwe Lange z dolnosaské vesnice Nienstadt, který je jedním z nositelů vzácné varianty DNA. "Po genetické stránce jsem teď schopen vysledovat své předky zpátky asi sto dvacet generací. Mám nejdelší rodokmen na světě."

Zvukovou podobu této zprávy jste mohli slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 18. 7. 2008.