Před sto lety se narodil velký český teolog Josef Zvěřina

4. květen 2013

„Křesťanské povolání je povolání k hrdinství. Když nebudeme silní budeme špatnými křesťany,“ napsal Josef Zvěřina. Mnozí o něm říkají, že to patrně byl největší český teolog 20. století. Od jeho narození uplynulo včera 100 let. Ani nacistické, ani komunistické vězení nezlomilo jeho velkého ducha a především společně s Otou Mádrem má velký podíl na morální obrodě českého katolicimu.

Spolužáci v římském Nepomucenu mu předpovídali velkou kariéru ozdobenou biskupskou mitrou i kardinálským purpurem. Realita byla ale zcela jiná. Nejproduktivnější léta svého života strávil v nejtěžších kriminálech. V 50. letech byl odsouzen na 22 let za velezradu. Na setkání v Leopoldově vzpomíná církevní historik Václav Vaško:

Václav Vaško: „Začátkem léta přijela skupina lidí – kněží, muklů z jáchymovska, z takzvané věže smrti, kde oni třídili uran. A když tato skupina přišla do Leopoldova, nastalo oživení, protože Zvěřina sám byl strašně temperamentní člověk, velmi veselý a rozhodně patřil mezi ty lidi, kteří oživili celou tu společnost, ve které jsme se nacházeli.“

Podle všech svědectví byl Josef Zvěřina přímý a charismatický člověk. Takové lidi neměli komunisté rádi, protože na ně neplatily jejich obvyklé zbraně. Říkal, že strach a lež jsou nejmocnějšími spojenci všech diktatur a svému bachaři na otázku „Vy nás ale musíte nenávidět?“ dokázal odpovědět: „Přece si nebudu ničit život nenávistí.“

Karta P. Josefa Zvěřiny s údaji o jeho věznění |foto: Národní archiv České republiky

Tomáš Halík: „Josef Zvěřina byl vždycky v první řadě těch, kteří se stavěli za lidská práva a občanské svobody, ať to bylo za Pražského jara v roce 1968, ať to bylo za Charty 77, kdy byl jedním z prvních signatářů, ať to bylo v tom manifestu Několik vět, ať to bylo v případě formace Občanského fóra a těch velkých demonstrací v listopadu 1989.“

Vzpomíná profesor Tomáš Halík. A je pozoruhodné si z rozhlasového archivu připomenout, co tehdy Zvěřina tváří v tvář statisícovému davu na Letné říkal:

Josef Zvěřina: „Přátelé jsem rád, že vás vidím a po tom úvodu, který jste slyšeli, prosím vás, abyste to vězení a náš život tam nebrali příliš tragicky. My byli hrdí, že můžeme přinést svobodě, pravdě a víře svou oběť.“

Jako jeden z prvních podepsal Chartu 77 a má velikou zásluhu na radikálním obratu kardinála Tomáška, který se zpočátku od chartistů distancoval.

Tomáš Halík: „ To byl ten okamžik, kdy k němu přišel Josef Zvěřina a řekl mu: ‘Pane arcibiskupe, takhle to nejde, my musíme být na straně lidí, kteří bojují za pravdu a spravedlnost, byť se to nebude režimu líbit!‘“

To byl patrně ten zlom, kdy se z opatrného a bojácného hierarchy stal symbol duchovního odporu proti komunistické totalitě. Po sametové revoluci se očekávalo, že Josef Zvěřina bude hrát významnou roli při obrodě církve a společnosti. Tyto naděje zmařila náhlá smrt v mořských vlnách v srpnu 1990.

Na jeho odkaz se snaží navázat Česká křesťanská akademie. Každoročně pořádá Dny Josefa Zvěřiny, kdy se účastníci snaží hledat místo křesťanů uprostřed výzev dnešního světa.