Přečtená rozsivka

Pětina kyslíku, který dýcháme, vyprodukují jednobuněčné řasy rozsivky. Zároveň tyto mikroskopické organismy konzumují oxid uhličitý a významně tak ovlivňují teplotní bilanci planety. Evoluci rozsivek objasňuje studie sedmasedmdesáti vědců z jednatřiceti institucí a jedenácti zemí, kteří se spojili ke kompletnímu přečtení DNA rozsivky Phaeodactylum tricornutum. Dílo početného týmu zveřejnil prestižní vědecký týdeník Nature.

Mezi autory studie jsou i čeští biologové Kateřina Jiroutová a Miroslav Oborník z Biologického centra AVČR a Jihočeské university v Českých Budějovicích. Studie ukázala, že si rozsivky vypůjčily obrovské množství genů z dědičné informace rostlin, živočichů a bakterií. Unikátní je z tohoto hlediska masová výpůjčka více než tří stovek bakteriálních genů. Vědci jsou přesvědčeni, že právě z tohoto pestrého genetického dědictví vyvěrá úžasná schopnost rozsivek vypořádat se s nejrůznějšími změnami životního prostředí. "Výměna genů mezi rozsívkami a dalšími organismy byla opravdu masová a na rozsivky můžeme proto nahlížet jako na přírodní geneticky modifikované organismy," říká jeden z vedoucích autorů studie Chris Bowler z pařížské Ecole Normale Supérieure.

Rozsivky a jejich genom jsou příslibem nejen pro biology, ale i pro technicky a materiálové inženýry. Ti závistivě pokukují po křemičité schránce rozsivek, jež je tenčí než vlas a čirá jako sklo. Rozsivky ji vyrábějí za běžných teplot a tlaků. Napodobení tohoto procesu zůstává pro člověka nesplněným snem.

"Kdybychom se to od rozsivek naučili, získali bychom přístup ke zcela novému typu nanomateriálů využitelných pro stavbu miniaturních křemíkových čipů. Tyto nanomateriály by se zcela jistě uplatnily i v medicíně," říká Chris Bowler.