Povodeň

V současné době se povodeň, která stále ještě silně paralyzuje tak velká města jako je Písek či České Budějovice posunula korytem Vltavy do hlavního města. Poprvé, co paměť sahá, je město vystaveno tak mohutné síle vodního živlu. Zatímco ještě v pondělí večer nový pražský primátor Němec hovořil o tom, že lze očekávat dvacetiletou, maximálně padesátiletou vodu, od úterního dopoledne se hovoří o vodě stoleté, aby odpoledne byla i tato hranice překonána a to dosud voda ve hlavním městě nekulminovala, ale stále jí přibývá. Pro zajímavost, v 15 hodin teklo Prahou více vody než při povodni v roce 1890. Přesto Pražané v době uzávěrky nejsou povodní postiženi tak, jako občané Plzně, či Českých Budějovic. Tam je postižení v České republice dosud největší. Zpravodajové hovoří o paralyzování života v celých městských částech, včetně historických center, či naopak moderních sídlišť. Tisíce lidí jsou bez elektřiny, tisíce zřejmě prožijí následující dny a noci v provizorních příbytcích.

Zprávy se shodují v tom, že hasiči, policie armáda a další složky integrovaného záchranného systému zatím fungují zcela profesionálně a obětavě. To je pozitivní zjištění, zvlášť v návaznosti na konstatování v úvodu komentáře. Integrovaný záchranný systém při svém zrodu před několika lety narážel na nejrůznější dětské nemoci, někdy i na nepochopení představitelů jeho jednotlivých složek. Teprve povodně v letech uplynulých přesvědčily, jak podstatné je, aby složky, které jsou vybavené k záchraně lidských životů a majetku těsně spolupracovaly.

Poprvé jsme také ve větší míře mohli zaznamenat, že fungují krajští hejtmani. Doba, po níž plní svou funkci není zatím dlouhá, vždyť jejich ustanovení do funkcí je dosud v živé paměti. Přesto na většině postižených míst se aktivně zapojují do boje proti vodnímu živlu a pokud lze soudit z jejich vystupování ve sdělovacích prostředcích řídí záchranné práce s nasazením, které od nich jejich voliči očekávali.

Kromě veřejných činitelů a profesionálů k tomu určených se do pomoci obětem a ochraně jejich majetku průběžně hlásí spousty dobrovolníků. To se mi konstatuje snad nejraději ze všeho. Konkrétně v Praze je vidět celé skupiny lidí, kteří plní pytle pískem a roznášejí je před domy, ač v nich evidentně sami nebydlí. Stejné je to i na záběrech z jiných postižených měst. Hrozba zaplavení města jakoby v lidech probudila ty nejlepší vlastnosti. Aniž bych chtěl pominout ty starší z nich, kteří pomáhají bez ohledu na svůj věk, mile překvapí, že většina dobrovolníků je mládež. Ti, kterým někdy s despektem říkáme týnejdři a spíš bychom je čekali s cigaretou marihuany.

Trochu to připomíná listopad v devětaosmdesátém, kdy se občané stmelili proti společnému nepříteli. Stejně jako tehdy se však začalo brzy hovořit o tom, že společné úsilí nám většinou dlouho nevydrží, po té, co vody opadnou, mělo by se mluvit o těch méně zaznamenáníhodných činech. A že by bylo o čem mluvit! Počínaje otázkou, zda by přehrady na vltavské kaskádě neměly období předpokládaných povodní očekávat ve stavu vypuštěném na minimum, tak aby mohly pojmout více vody než tomu je letos. Pokračovat lze konstatováním, že obce mají možnost pojistit svůj nemovitý majetek i infrastrukturu jako jsou silnice a mosty a že to prostě neudělaly. Přitom podle pojišťovacích odborníků pojištění mostu za za deset milionů korun by přišlo ročně na pouhé dva tisíce. Není to trestuhodná nedbalost od představitelů obcí, které už mají s povodněmi svou zkušenost, Ani velká část obyvatelů či majitelů již v minulosti zaplavených domů je podle konstatování pojišťoven opět nemají pojištěné. A co my ostatní, kteří se na televizních záběrech bráníme opustit svůj domek, odmítáme někdy hrubým způsobem pomoc zachránců, abychom za několik hodin tytéž vítali na střeše, když už není kam utéct. Vrtulníkem nás za cenu ohrožení životů vlastních dopraví do bezpečí. Zmiňovat se o rabování, tomto snad nejhorším zločinu, kterého se lze v podobných situacích nadít se mi ani nechce, snad nebude až na několik výjimek, které už byly zaznamenány, masovějším jevem.

Teď je třeba podle svých sil se živlem bojovat. Až voda opadne, bude o čem hovořit. Jen aby to nedopadlo podle rčení - po válce každý generálem. Podle klimatologů si budeme muset zvyknout na to, že stoleté a ještě větší vody mohou přijít za několik let a ne století. A ty se nás opět zeptají, jak jsme na ně připraveni...

rse@rozhlas.cz