Pohled pod mračna Venuše
Evropská sonda Venus Express, která skoro dva roky obíhá kolem Venuše, provedla velmi podrobná pozorování nízkých vrstev atmosféry - sledovala vodní páru a oxid uhelnatý. Takto detailně se podařilo pohlédnout pod horní vrstvu atmosféry věčně zataženou hustými mraky zcela poprvé.
Planeta Venuše nevyzařuje mnoho viditelného světla. Na obloze je jasná jenom proto, že je blízko Slunce a její mraky odráží zpět do vesmíru sluneční záření. Venuše je místo toho silným zdrojem infračerveného záření, a to proto, že je rozpálená na vysokou teplotu. Ve výšce 35 kilometrů nad povrchem je průměrná teplota 200 °C a na povrchu dokonce 450 °C. Pro srovnání: na Zemi je to -20 °C a 15 °C.
Pohled pod pokličku
Husté mraky zadržují většinu infračerveného záření uvnitř atmosféry a do vesmíru ho uniká jen malé množství. Na Venuši tak vládne silný skleníkový efekt, ale přesto se sondě Venus Express podařilo pod mraky pohlédnout. Na určitých konkrétních vlnových délkách (např. 2,3 mikrometrů) totiž infračervené záření do vesmíru přeci jen uniká. Měření intenzity infračerveného záření, jak je propouštěno (nebo naopak pohlcováno), dává vědcům možnost zjistit o atmosféře řadu informací.
Díky schopnosti spektrometru VIRTIS sledovat právě toto unikající záření, dokázala sonda během řady oběhů nad planetou poprvé zmapovat nízké vrstvy atmosféry. Atmosféře dominuje oxid uhličitý CO2, ale sonda našla v nízkých vrstvách i oxid uhelnatý CO. Při vyšším rozlišení dokázali vědci najít ještě stopy sulfidu karbonylu COS a vodní páry.
Cirkulace ovzduší
O existenci všech těchto molekul se ví už od počátku 80. let, ale současné pozorování je daleko přesnější a podrobnější. Oxid uhelnatý je na Venuši velkou vzácností a dá se dobře využít pro sledování cirkulačních proudů v atmosféře. Je to asi takové, jako bychom chtěli sledovat proudy v jezeře nalitím fosforeskující látky do vody.
Stopování oxidu uhelnatého potvrdilo, co ukázaly už meteorologické modely atmosféry Venuše. V oblasti rovníku se vzdušná masa zvedá do výše a putuje směrem k pólům planety. V oblasti, kde je zhruba zemský mírný pás, klesá ochlazený vzduch zase zpět k povrchu.
Střídající se molekuly
Ukázal se zajímavý vztah mezi výskytem sulfidu karbonylu a oxidu uhelnatého. Kde je jedna látka zastoupená více, je druhé méně - a naopak. Sonda Venus Express dokázala vytvořit mapu rozložení obou těchto látek a ukázalo se, že oxidu uhelnatého je nejvíce kolem rovníku, zatímco sulfidu karbonylu je více ve vyšších šířkách. Naopak vodní pára je rozložena prakticky rovnoměrně.
Vědci už přišli s vysvětlením rozdílného výskytu obou látek. Oxid uhelnatý je ve vyšších vrstvách atmosféry, protože vzniká rozpadem oxidu uhličitého vlivem slunečního ultrafialového záření. Naproti tomu sulfid karbonylu se nachází blíže k povrchu Venuše, kde vzniká chemickými reakcemi minerálů bohatých na síru.
Sonda Venus Express bude u Venuše pracovat ještě několik let a nahlížení po pokličku mraků je jednou z priorit družice. Ze země se taková pozorování provádět nedají.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka